Užupiská republika

Jde prý o poslední výspu romantiky ve Vilniusu, to pravé srdce Evropy či nejmenší stát na kontinentě. Republiku Užu­pis – doslova: „za řekou“ – vyhlásili na apríl roku 1997 obyvatelé stejnojmenné vilni­uské čtvrti.

Stát nacházející se pra­k­ticky v centru litevské metropole vznikl čás­tečně jako recese, částečně jako akt vzpoury a alternativa drahému a „kon­zumnímu“ bydlení na druhé straně říčky Vilny. Jeho občany jsou tak zejména mladí lidé, umělci a bohémové, včetně množ­ství cizinců, okouzlených atmosférou „vil­niuského Montmartru“. Dnes má republika vlastní ústavu, vládu, vlajku (jejíž barvy se mění podle ročních období), hymnu, měnu i diploma­tické zastou­pení na­příklad v Mexiku či Koreji. Stát dokonce vydává i víza, ale hra­­niční kontrolu neče­kej­te – klí­­čovým slovem pro Užupi­sany je přece svoboda.

Jediným státním svátkem je zde již zmíněný apríl, 1. du­ben. V tento významný den se Užupisané scházejí pod sochou zlatého anděla, po­stavené roku 2002 na rohu ulic Užupio, Maluno a Pa­nio. Zde mů­žete vy­slech­nout projevy stát­níků či dos­tat ra­zítko potvrzující vaše občanství, ovšem pře­de­vším se mů­­žete výborně bavit při pou­lič­ním happe­ningu. Další významnou událostí v životě republiky je každoroční Mistrov­ství světa bláznů pořádané na 1. máje.

Prezidentem republiky a jejích sedmi ti­síc obyvatel je filmař a písnič­kář Romas Lileikis, jenž tvrdí, že „Užupis je tak malý, že tu může žít každý“. Mini­strem za­hra­ničí je básník Tomas Čepa­itis. Ten optimisticky hovoří o možnosti zorganizo­vání olympijských her v roce 2012. Přesto má obavy, že Mezinárodní olympijský výbor nebude nadšen návrhem na změnu sta­rého olympijského motta Citius, altius, for­tius – Rychleji, výše, silněji na jím pre­ferované Pomaleji, níže, slaběji… Otázkou také zůstává, jaké uplatnění by na olym­piádě nalezl nejznámější užupiský spor­tovec Alois Lekevičius, soutěžící v disci­plíně zvané „pomalé kouření dýmky“.

Užupiská ústava se skládá z 41 článků a ministr Čepaitis tvrdí, že nej­důležitější jsou tři poslední: „Ne­dobývej“, „Ne­braň se“ a „Ne­vzdávej se“. Zdálo by se, že ob­čané svobodomyslné republiky budou pohrdat takovým státním zřízením, ja­kým je mo­narchie. Opak je prý pravdou. Jak tvrdí prezident Li­leikis, po celý jeden rok stála v čele státu krá­lovna a ke znovu­obnovení mo­narchie může dojít kdykoliv (stejně jako k jejímu zru­šení jak­mile pře­­stane lidi ba­vit).

Dřívější svérázné ghetto vyděděnců, ži­jí­cích v po­­lo­rozpadlých pavlačových do­mech a vyznávajících alternativní způsob života, se však pozvolna mění a stále větší zájem turistů vyvolává u některých obyvatel bohémské čtvrti obavy o zachování jejího jedinečného koloritu a at­mosféry. Pokud se do Užupisu vydáte, můžete se levně ubytovat v hostelu v ulici Polocko 7 a třeba se vám poštěstí nachomýtnout se k zasedání místní vlády v kavarně pří­hodně nazvané Užupio kaviné.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *