Věčně zkoušený Dayton

Karel Zeman

Po téměř čtyřech letech války v Bosně a Hercegovině došlo v roce 1995 v americkém Daytonu k podpisu mírové smlouvy. Dohoda se měla stát základem prosperity, stability a míru v této bývalé jugoslávské svazové republice. Území Bosny a Hercegoviny (BiH) bylo rozděleno na dvě entity (Bosensko-srbskou federaci a Republiku srbskou). V současnosti však získávají na síle hlasy, které toto členění zpochybňují.

Bosensko-chorvatský národní sbor vyhlásil nedávno samosprávu Chorvatů a požaduje vytvoření třetí – chorvatské – entity. Jistá radikalizace politické scény bosenských Chorvatů se začala projevovat již po volbách v roce 2000, kdy mezi chorvatskou populací jednoznačně zvítězila pravicová HDZ. Politické napětí prozatím vyvrcholilo počátkem března, kdy vysoký komisař mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu Wolfgang Petritsch odvolal ze všech veřejných a stranických pozic předsedu HDZ a člena předsednictva Bosny a Hercegoviny Ante Jelaviće (předsednictvo BiH se skládá ze tří členů – zástupců hlavních skupin obyvatelstva – Srbů, Chorvatů a Muslimů). Možnost tohoto odvolání je sice součástí Petritschových pravomocí, rostoucí problém se tím však neřeší.

Logickou interpretací posledních separatistických snah HDZ je, že se cítí ohrožena snahami mezinárodního společenství posílit postiženou centrální oblast Bosny v okolí Sarajeva. Vedení HDZ se proto uchýlilo k razantnímu vyhlášení samosprávy, ale patrně nemá větší šance na úspěch, protože podobné snahy se nelíbí současnému vedení v Záhřebu.

Odborník na mezinárodní vztahy z Osla Enver Duliman považuje za hlavní problém současnou situaci, kdy Bosna a Hercegovina existuje jako jednotný stát uznaný mezinárodně, ale neuznaný vlastním obyvatelstvem. Daytonské rozdělení je proto „pouhou realitou, nikoli budoucností“. Chorvatský strach a snahy o větší politickou emancipaci lze přičíst tomu, že Chorvaté jsou nejmenší z hlavních etnických skupin (před válkou měli 17 % obyvatel, nyní ještě méně).

Určitým řešením současné situace, kdy Srbové mají vlastní územní entitu a Chorvaté ne, by mohla být kantonizace. Podle některých západních činitelů by rozdělení Bosny na 12–14 rovnoprávných kantonů vedlo k dlouhodobé stabilizaci situace v oblasti. Skutečné zájmy obyvatel se však od snah světového společenství liší. Přestože v Jugoslávské svazové republice i v Chorvatsku se v nedávné době dostaly do čela demokratické strany, podpora nacionalistických stran a hnutí na území Bosny (ať už srbské nebo chorvatské) je stále značná. Jejich zájmem je proto co možná nejsložitější fungování Daytonských dohod, které by ukázalo, že idea jednotné Bosny a Hercegoviny je již minulostí a ideje Velkého Srbska a Velkého Chorvatska jsou oprávněné.

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *