Tomasz Bujko
Vratislav je městem magickým. Na nevelkém prostoru se setkává historie několika států a kultur. Dnes chodíme po německých ulicích, díváme se na gotické kostely vybudované Piastovci nebo obdivujeme rakouské baroko. V průběhu staletí se město nacházelo pod nadvládou čtyř zemí a bylo známé pod přinejmenším pěti názvy. Bylo svědkem pádu jak fašismu, tak komunismu. Vratislav je městem mnoha kultur, mikrokosmos Evropy, město setkávání…
Vratislav včera…
Vratislav – polsky Wrocław, německy Breslau – je největším městem západního Polska a metropolí Dolního Slezska. Svou polohou na Odře, na křižovatce obchodních cest, byla vždy jednou z nejvýznamnějších městských center této části Evropy. Právě řeka Odra a její četné kanály a ramena dávají městu jeho nezaměnitelný charakter. Tak jako je Praha „městem sta věží“, tak je Vratislav nazývána „městem sta mostů“ (ve skutečnosti jich je 122) nebo „polskými Benátkami“.
Nejen množství mostů mají obě města společné. Společný je také jejich multikulturní charakter a bouřlivá historie. Ve Vratislavi toho může být dobrým příkladem takzvaná Čtvrť čtyř chrámů, kde ve vzdálenosti několika set metrů najdeme katolický a protestantský kostel, židovskou synagogu i pravoslavný chrám.
Dějiny a charakter města se výrazně odrážejí právě v jeho architektuře. Středověké časy připomíná Tumský ostrov (Ostrów Tumski), na kterém se zachoval celý komplex církevních budov s nádhernou katedrálou v čele. Z ostatních památek nelze nezmínit centrální náměstí zvané Rynek společně s nádhernou radnicí, budovu Vratislavské univerzity nebo obří Lidovou halou (Hala Ludowa), o jejíž zapsání do seznamu památek UNESCO se právě usiluje.
Roku 2000 město slavilo tisíc let své existence. Norman Davies ve své knize Mikrokosmos napsal: „V té oslavě se sloučily hrdost, lesk a zbožnost – bezpochyby jako o tisíc let předtím, kdy byl vysvěcen první biskup města. Někdo by řekl, že se toho příliš nezměnilo, a ze všeho nejmíň lidská povaha. Teď však všichni mohli obdivovat víru Vratislavi v sebe samu. Padesát pět let po zániku Breslau byla metropole Slezska opět svobodná, dynamická a otevřená světu. ‚Květ Evropy‘ znovu vykvetl.“
Bohužel, v dějinách města najdeme také temnější epizody. Před válkou žil ve Vratislavi více méně stejný počet lidí jako dnes – okolo 650 tisíc. Avšak málokdo z dnešních obyvatel je potomkem obyvatel předválečných. Generační návaznost byla přervána roku 1945, kdy byli všichni němečtí obyvatelé města vysídleni a místo nich přišli Poláci. Ti byli většinou sami vysídlenci z oblastí někdejší Rzeczpospolity připojených k Sovětskému svazu, zejména ze Lvova. Noví obyvatelé přinesli s sebou nové tradice, obyčeje a jazyk. Současně také využívali vše, co ve Vratislavi zůstalo. Výsledkem této specifické kulturní směsi jsou současní obyvatelé města. Ti naštěstí nezapomněli na kraj svých předků. Už několik let jsou Vratislav a Lvov partnerskými městy a během oranžové revoluce na Ukrajině právě dolnoslezská metropole velmi aktivně podporovala demokratické snahy Ukrajinců.
…dnes…
Současná Vratislav je jedno velké staveniště. Opravy ulic, výstavba nových budov, rekonstrukce starých domů – město se mění z týdne na týden a ani její obyvatelé nestačí sledovat změny. Vratislav je jako jedno z nemnoha polských měst napojena na evropskou dálniční síť a síť splavných vodních toků. Je zde umístěna nejlepší technická vysoká škola v zemi, kvalitní univerzita i hospodářská akademie a několik dalších vyšších škol. Díky relativně dobré infrastruktuře celého regionu, dostupnosti kvalifikovaných kádrů a prozíravé politice radnice se tak město stalo jedním z nejzajímavějších cílů zahraničních investic v Polsku. V průběhu patnácti let Vratislav získala více než padesát investic v hodnotě vyšší než 1 milion dolarů, například automobilku Volvo, továrnu firmy Whirlpool nebo finanční centrum společnosti Hewlett-Packard.
Vratislav však není jen příkladem ekonomického úspěchu – je také kulturním centrem. Funguje zde opera, opereta, pantomimická scéna a několik dalších divadel. Je také městem, v němž se odehrávají pravidelné kulturní akce – Festival umělecké písně, festival Wratislavia Cantans nebo divadelní festival Dialog.
Vedle těchto nesporných pozitiv má Vratislav i své problémy. Léta, kdy byla zanedbávána komunisty a později velká povodeň roku 1997 způsobily škody, jejichž náprava potrvá ještě mnoho let. Například stav silnic ve Vratislavi se nijak neliší od celostátního průměru (a fatální polské silnice jsou už pověstné), ba dokonce je ještě o něco horší. Situace se však rychle zlepšuje. Zdá se dokonce, že investic do oprav pozemních komunikací je až příliš, protože uzavírky blokují dopravu v celém městě a cesta autem ve špičce je značně komplikovaná. Jiným příkladem zanedbání mohou být krásné německé domy nacházející se za nahuštěným centrem, které – ač zevnitř úspěšně zrekonstruované – většinou stále straší svým vnějším vzhledem.
…a zítra
Poprvé od druhé světové války má Vratislav tak dobré perspektivy rozvoje. Stálý nárůst investic a rozvoj infrastruktury zaručují nízkou nezaměstnanost a rozvoj ekonomiky nejen ve městě, ale také v celém regionu. Svoji šanci Vratislav spatřuje také v plánovaném otevření Evropského technologického institutu (Evropskou unií financovaná obdoba amerického Silicon Valley) a v rozvoji nových technologií. Pomoci má rovněž plánovaná reorganizace a konsolidace vratislavských vysokých škol.
Zásadní, pro město velmi důležitou prioritou nejbližší budoucnosti je turistika. Buduje se množství objektů, které mají rozšířit turistickou nabídku Vratislavi. Z těch nejdůležitějších lze vyjmenovat největší polský akvapark, umělý lyžařský svah nebo Muzeum západních oblastí. Výjimečně ambiciozním projektem je úsilí o pořadatelství světové výstavy EXPO 2012 (Vratislav se už ucházela o EXPO roku 2010, ale tehdy prohrála s čínským kandidátem).
Fenomén města
Udělujeme vám i vašim potomkům nový erb městský, jmenovitě štít s hlavou sv. Jana Křtitele, se čtyřmi jinými štíty okolo, v tom nahoře bílého lva, na druhém černého orla na žlutém poli (…), na třetím na levé straně hlavu sv. Jana Křtitele, jenž se u vás i u vašich předků těšil mnoho let úctě a vážnosti. A ve čtvrtém, nejnižším štítě literu W, která značí jméno Wratislay, toho, jenž první zbudoval město Presslaw a dal mu jméno Wratizlaua… Tak stojí psáno v erbovním privilegiu města Vratislavi, kterým 10. července 1530 císař Karel V. potvrdil městský znak, jenž městu pět měsíců předtím udělil český a uherský král Ferdinand I. Tento znak Vratislavi vydržel až do roku 1938, kdy se dvouocasý český lev a iniciála jména českého knížete znelíbila nacistům, kteří pak ve znaku ponechali jen slezskou orlici a doplnili ji železným křížem. Po válce byl původní znak obnoven, ale vydržel jen do roku 1948, kdy jej změnili komunisti. Město se ke svému historickému znaku mohlo vrátit až roku 1990.
Vratislav je asi jediným městem v Polsku, ve kterém se každý cítí jako doma. Stačí sem přijet na studia (studenti tvoří šestinu obyvatel) a už po roce na otázku „Odkud jsi?“ odpovídáte: „Z Vratislavi“. Nejlepším důkazem identifikace obyvatel s městem, v němž žijí, bylo jejich obětavé chování při povodni roku 1997. Tisíce lidí se postavilo do boje s živlem a bránili nejen své domovy, ale také památky a místa, s nimiž se cítili spojeni. Město je jedním z těch mála v zemi, v nichž se lze setkat s tak mnoha usměvavými a spokojenými lidmi (a přitom stěžování si je polskou národní vlastností).
Dobrým příkladem poněkud ironického přístupu k životu je vratislavská Oranžová alternativa (Pomarańczowa Alternatywa) – skupina mladých lidí, která v 80. letech organizovala happeningy vysmívající se komunismu. Jejím symbolem byl trpaslík. Dnes je trpaslík symbolem Vratislavi.
Město se rádo baví a nikdy nespí. Ve více než stu klubech a hospodách trvá zábava prakticky bez přerušení. Poněkud klidněji je pouze o prázdninách, kdy tu nejsou studenti, ty ale nahrazují turisté. Ti zde nechybí ani po zbytek roku. Vratislav vždy bývala cílem výletů německých turistů, ale od té doby, co na místním letišti začaly působit i nízkorozpočtové aerolinky (z Vratislavi lze létat například do Londýna, Dublinu, Milána nebo Mnichova), v uličkách starého města lze stále častěji zaslechnout také angličtinu či italštinu. Doufejme, že už brzy bude stejně populární také čeština…
Z dějin Vratislavi
Traduje se, že město bylo založeno českým knížetem Vratislavem (vládl v letech 915-921). Kolem roku 990 se město i se zbytkem Slezska dostalo pod vládu Piastovců a roku 1000 mu císař Ota III. a Boleslav Chrabrý přidělili biskupství. Přestože Vratislav existovala již předtím, toto datum je považováno za oficiální počátek jejího vzniku. Jako jeho hospodářské a administrativní centrum, město sdílelo osudy Slezska. Po oslabení moci Piastovců přešlo do rukou Přemyslovců. Roku 1038 došlo v reakci na čtyřleté pohanské povstání k nájezdu českého knížete Břetislava. Roku 1241 město jeho obyvatelé opustili ve strachu před mongolskými nájezdníky. Po jejich nájezdu bylo na spáleništi vybudováno město nové – jeho rozvoj podpořila četná knížecí privilegia. Roku 1335 po smrti Jindřicha VI. se Vratislav stala součástí české koruny na základě dohody nebožtíka s Janem Lucemburským. 14. a 15. století jsou obdobím ekonomického rozkvětu města. O významu příjmů z obchodu svědčí například to, že roku 1382 vratislavský biskup uvalil na celé město klatbu, protože se měšťané pokoušeli zabránit duchovenstvu v narušování jejich monopolu na vaření piva. Roku 1418 zase došlo k povstání proti zkorumpované městské radě a radnici dobyl dav rozlícených řemeslníků. Množství bohatých potentátů bylo sťato či defenestrováno z radniční věže, a teprve císařská intervence vrátila staré pořádky (a 27 rebelů bylo popraveno). Konec zlatého věku Vratislavi přišel s třicetiletou válkou, která nepoškodila město samotné, ale krutě sužovala jeho okolí. V 18. století bylo Slezsko dobyto Pruskem Friedricha Velikého a Vratislav přišla o svá privilegia. Jako útěchu dostala titul města královského a stala se vedle Berlína a Královce třetí rezidencí pruského monarchy. 19. století se neslo ve znamení prudkého urbanistického i průmyslového rozvoje města a jeho koncem byla Vratislav po Berlíně druhým nejlidnatějším německým městem. Koncem druhé světové války bylo město nacisty prohlášeno za Festung Breslau a jako takové mělo odolávat postupujícím Sovětům a polské Zemské armádě do posledního muže. Zajímavostí je, že ke kobercovému bombardování Drážďan přistoupil Londýn na nátlak Moskvy, která potřebovala ztížit Němcům obranu Vratislavi.