Vratislav – město setkávání

Tomasz Bujko

Vratislav je městem magickým. Na nevelkém prostoru se setkává historie několika států a kultur. Dnes chodíme po německých ulicích, díváme se na gotické kostely vybudované Piastovci nebo obdivujeme rakouské baroko. V průběhu staletí se město nacházelo pod nadvládou čtyř zemí a bylo známé pod přinejmenším pěti názvy. Bylo svědkem pádu jak fašismu, tak komunismu. Vratislav je městem mnoha kultur, mikrokosmos Evropy, město setkávání…

Vratislav včera…

Vratislav – polsky Wrocław, německy Bres­lau – je největším městem západ­ní­ho Polska a metropolí Dolního Slezska. Svou polohou na Odře, na křižovatce obchod­­ních cest, byla vždy jed­nou z nejvýz­nam­nějších městských center této části Ev­ropy. Právě řeka Odra a její četné kanály a ramena dá­vají městu jeho nezamě­ni­­telný cha­­rakter. Tak jako je Praha „měs­tem sta věží“, tak je Vratislav nazý­vána „městem sta mostů“ (ve skuteč­nosti jich je 122) nebo „polskými Be­nátkami“.

Nejen množství mostů mají obě města spo­lečné. Společný je také jejich multi­­kulturní charakter a bouřlivá historie. Ve Vratislavi toho může být dobrým příkla­dem takzvaná Čtvrť čtyř chrámů, kde ve vzdálenosti několika set metrů najdeme katolický a protestant­ský kostel, židovskou synagogu i pravoslavný chrám.

Dějiny a charakter města se výrazně od­rážejí právě v jeho archi­tek­tuře. Středo­věké časy připomíná Tumský ostrov (Os­trów Tumski), na kterém se zachoval celý kom­plex církevních budov s nádher­nou katedrálou v čele. Z ostatních pa­má­tek nelze nezmínit centrální náměstí zvané Rynek společně s nádhernou radnicí, budovu Vratislavské univerzity nebo obří Lidovou halou (Hala Ludowa), o jejíž za­psání do seznamu památek UNESCO se právě usiluje.

Roku 2000 město slavilo tisíc let své exis­­tence. Norman Davies ve své knize Mi­kro­kosmos napsal: „V té oslavě se sloučily hrdost, lesk a zbožnost – bezpochyby jako o tisíc let předtím, kdy byl vysvěcen první biskup města. Někdo by řekl, že se toho pří­liš nezměnilo, a ze všeho nejmíň lidská povaha. Teď však všichni mohli ob­divovat víru Vratislavi v sebe samu. Pa­de­sát pět let po zániku Breslau byla metro­pole Slez­ska opět svobodná, dynamická a ote­vřená světu. ‚Květ Evropy‘ znovu vykvetl.“

Bohužel, v dějinách města najdeme také temnější epizody. Před válkou žil ve Vra­tislavi více méně stejný počet lidí jako dnes – okolo 650 tisíc. Avšak málokdo z dneš­ních obyvatel je potomkem obyvatel před­válečných. Generační návaznost byla pře­rvána roku 1945, kdy byli všichni němečtí obyvatelé města vysídleni a místo nich při­šli Poláci. Ti byli většinou sami vysídlenci z oblastí někdejší Rzeczpospolity při­pojených k Sovětskému svazu, zejména ze Lvova. Noví obyvatelé přinesli s sebou nové tradice, obyčeje a jazyk. Současně také využívali vše, co ve Vratislavi zůstalo. Výsledkem této specifické kulturní směsi jsou současní obyvatelé města. Ti naštěstí nezapomněli na kraj svých předků. Už ně­kolik let jsou Vratislav a Lvov partnerskými městy a během oranžové revoluce na Uk­rajině právě dolnoslezská metropole velmi aktivně podporovala demokratické snahy Ukrajinců.

…dnes…

Současná Vratislav je jedno velké sta­ve­niště. Opravy ulic, výstavba nových budov, rekonstrukce starých domů – město se mění z týdne na týden a ani její obyva­telé nestačí sledovat změny. Vrati­slav je jako jedno z nemnoha polských měst napojena na evropskou dálniční síť a síť splavných vodních toků. Je zde umís­těna nejlepší technická vysoká škola v zemi, kvalitní uni­verzita i hospodářská akademie a několik dalších vyšších škol. Díky relativně dobré infrastruktuře celého regionu, dostupnosti kvalifikovaných kádrů a prozíravé poli­tice radnice se tak město stalo jedním z nej­za­jímavějších cílů zahraničních investic v Polsku. V průběhu patnácti let Vratislav získala více než padesát investic v hod­notě vyšší než 1 milion dolarů, například auto­mobilku Volvo, továrnu firmy Whirlpool nebo finanční centrum společnosti Hewlett-Packard.

Vratislav však není jen příkladem ekono­mického úspěchu – je také kultur­ním cent­rem. Funguje zde opera, opereta, pan­to­mimická scéna a několik dalších diva­del. Je také městem, v němž se odehrávají pra­videlné kulturní akce – Festival umělecké písně, festival Wratislavia Cantans nebo divadelní festival Dialog.

Vedle těchto nesporných pozitiv má Vra­tislav i své problémy. Léta, kdy byla zaned­bávána komunisty a později velká povo­deň roku 1997 způsobily škody, jejichž náprava potrvá ještě mnoho let. Například stav sil­nic ve Vratislavi se nijak neliší od celo­státního průměru (a fatální polské silnice jsou už pověstné), ba dokonce je ještě o něco horší. Situace se však rychle zlep­šuje. Zdá se dokonce, že investic do oprav pozemních komunikací je až příliš, protože uzavírky blokují dopravu v celém městě a cesta autem ve špičce je značně kompli­kovaná. Jiným příkladem zanedbání mo­hou být krásné německé domy nachá­ze­jící se za nahuštěným centrem, které – ač zevnitř úspěšně zrekonstruované – vět­ši­nou stále straší svým vnějším vzhledem.

…a zítra

Poprvé od druhé světové války má Vratislav tak dobré perspektivy rozvoje. Stálý nárůst investic a rozvoj infrastruktury za­ručují nízkou nezaměstnanost a rozvoj eko­nomiky nejen ve městě, ale také v celém regionu. Svoji šanci Vratislav spatřuje také v plá­novaném otevření Evropského tech­nologického institutu (Evropskou unií fi­­nan­covaná obdoba amerického Silicon Valley) a v rozvoji nových technologií. Pomoci má rovněž plánovaná reorganizace a konsolidace vra­tislavských vysokých škol.

Zásadní, pro město velmi důležitou prio­ritou nejbližší budoucnosti je turistika. Bu­duje se množství objektů, které mají roz­­šířit turistickou nabídku Vratislavi. Z těch nejdůležitějších lze vyjmenovat největší polský akvapark, umělý lyžařský svah nebo Muzeum západních oblastí. Výji­mečně ambiciozním projektem je úsilí o pořa­da­­telství světové výstavy EXPO 2012 (Vrati­slav se už ucházela o EXPO roku 2010, ale tehdy prohrála s čínským kandidátem).

Fenomén města

Udělujeme vám i vašim potomkům nový erb městský, jmenovitě štít s hlavou sv. Jana Křtitele, se čtyřmi jinými štíty okolo, v tom nahoře bílého lva, na dru­hém černého orla na žlutém poli (…), na třetím na levé straně hlavu sv. Jana Křtitele, jenž se u vás i u vašich předků těšil mnoho let úctě a vážnosti. A ve čtvrtém, nejnižším štítě literu W, která značí jméno Wratislay, toho, jenž první zbudoval město Presslaw a dal mu jméno Wratizlaua… Tak stojí psáno v erbovním privilegiu města Vratislavi, kterým 10. července 1530 císař Karel V. potvrdil městský znak, jenž městu pět měsíců předtím udělil český a uherský král Ferdinand I. Tento znak Vrati­slavi vydržel až do roku 1938, kdy se dvouocasý český lev a iniciála jména českého knížete znelíbila nacistům, kteří pak ve znaku ponechali jen slezskou orlici a doplnili ji že­lezným křížem. Po válce byl původní znak obnoven, ale vydržel jen do roku 1948, kdy jej změnili komunisti. Město se ke svému historickému znaku mohlo vrátit až roku 1990.

Vratislav je asi jediným městem v Polsku, ve kterém se každý cítí jako doma. Stačí sem přijet na studia (studenti tvoří šes­tinu obyvatel) a už po roce na otázku „Od­kud jsi?“ odpovídáte: „Z Vratislavi“. Nejlepším důkazem identifikace obyvatel s městem, v němž žijí, bylo jejich obětavé chování při povodni roku 1997. Tisíce lidí se pos­tavilo do boje s živlem a bránili nejen své domovy, ale také pa­mátky a místa, s nimiž se cítili spojeni. Město je jedním z těch mála v zemi, v nichž se lze setkat s tak mnoha usmě­va­vými a spokojenými lidmi (a přitom stě­žování si je polskou národní vlastností).

Dobrým příkladem poněkud ironického přístupu k životu je vratislavská Oranžová alternativa (Pomarańczowa Alternatywa) – skupina mladých lidí, která v 80. letech organizovala happeningy vysmívající se komunismu. Jejím symbo­lem byl tr­pa­slík. Dnes je trpaslík symbolem Vratislavi.

Město se rádo baví a nikdy nespí. Ve více než stu klubech a hospodách trvá zábava prakticky bez přerušení. Poněkud klidněji je pouze o prázdninách, kdy tu nejsou studenti, ty ale nahrazují turisté. Ti zde nechybí ani po zbytek roku. Vratislav vždy bývala cílem výletů německých tu­ristů, ale od té doby, co na místním letišti začaly působit i nízkorozpočtové aerolinky (z Vra­tislavi lze létat například do Londýna, Dub­linu, Milána nebo Mnichova), v ulič­­kách starého města lze stále častěji za­­slechnout také angličtinu či italštinu. Dou­fejme, že už brzy bude stejně popu­lární také čeština…

Z dějin Vratislavi

Traduje se, že město bylo založeno českým knížetem Vratislavem (vládl v letech 915-921). Kolem roku 990 se město i se zbyt­­kem Slez­ska dostalo pod vládu Piastovců a roku 1000 mu císař Ota III. a Boleslav Chrabrý přidělili biskupství. Přestože Vratislav existovala již předtím, toto datum je považováno za ofi­ci­ální počátek jejího vzniku. Jako jeho hospo­dářské a administrativní centrum, město sdí­lelo osudy Slezska. Po oslabení moci Pias­tovců přešlo do rukou Přemyslovců. Roku 1038 došlo v reakci na čtyřleté pohanské pov­stání k nájezdu čes­kého knížete Břetislava. Roku 1241 město jeho obyvatelé opustili ve strachu před mongolskými nájezdníky. Po je­jich nájezdu bylo na spáleništi vybudo­­­váno město nové – jeho rozvoj podpořila četná knížecí privilegia. Roku 1335 po smrti Jind­řicha VI. se Vratislav stala sou­částí české koruny na zák­la­dě dohody ne­božtíka s Janem Lu­cem­bur­­ským. 14. a 15. století jsou obdobím eko­no­mického rozkvětu města. O výz­na­mu příjmů z obchodu svědčí například to, že roku 1382 vratislavský biskup uvalil na celé město klatbu, protože se měšťané pokoušeli zabránit du­chovenstvu v narušování jejich monopolu na vaření piva. Roku 1418 zase došlo k povstání proti zkorumpované městské radě a radnici dobyl dav rozlícených řemeslníků. Množství bohatých potentátů bylo sťato či defenestrováno z radniční věže, a teprve císařská intervence vrátila staré po­řádky (a 27 rebelů bylo popraveno). Konec zlatého věku Vratislavi přišel s tři­ce­ti­letou válkou, která nepoškodila město samotné, ale krutě sužovala jeho okolí. V 18. století bylo Slezsko dobyto Pruskem Friedricha Velikého a Vratislav přišla o svá privilegia. Jako útěchu dostala titul města krá­lovského a stala se vedle Berlína a Krá­lovce třetí rezidencí pruského monarchy. 19. století se neslo ve znamení prudkého urba­nistického i průmyslového rozvoje města a jeho koncem byla Vratislav po Berlíně dru­hým nejlidnatějším německým městem. Koncem druhé světové války bylo město na­cisty prohlášeno za Festung Breslau a jako takové mělo odolávat postupujícím Sovětům a polské Zemské armádě do posledního muže. Zajímavostí je, že ke kobercovému bom­bardování Drážďan přistoupil Londýn na nátlak Moskvy, která potřebovala ztížit Něm­cům ob­ranu Vratislavi.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *