1. Jaká byla podle Vás nejvýznamnější událost ve vaší zemi v roce 2005?
2. Jaká nejvýznamnější událost podle vás vaši zemi čeká v roce 2006?
ŽANYL ČYTYRBAJEVA – redaktorka kyrgyzského vysílání RFE/RL
ad 1) Rok 2005 byl pro Kyrgyzstán značně komplikovaným a doslova historickým rokem. Došlo k mnoha „kohoutím zápasům“ (jak se nazývá hra populární v oblasti), které však skončily několika úmrtími.
Zmanipulované parlamentní volby ze začátku roku urychlily události z 24. března, které jsou v zahraničí známé jako tulipánová revoluce, ale v Kyrgyzstánu se o nich spíše hovoří prostě jako o „událostech“ nebo „převratu“, než jako o „řešení“. Tyto události, při kterých bylo zabito několik demonstrantů, vyústily v pád režimu prezidenta Askara Akajeva, který vládl zemi téměř patnáct let. Akajev uprchl ze země a hlavní město Biškek bylo vyrabováno. Někdejší Akajevův důvěrník a bývalý premiér Kurmanbek Bakijev byl v létě zvolen prezidentem. Širokou podporu získal díky dohodě s bývalým viceprezidentem Feliksem Kulovem, jenž se stal premiérem.
Revoluce nepřinesla očekávané rozsáhlé změny. Tři poslanci a několik veřejných činitelů bylo zavražděno a parlament, který byl zvolen za starého režimu a ve kterém nesedí ani jedna žena, nebyl rozpuštěn. Půl roku uplynulo, než začala pracovat nová vláda a „pánský parlament“ v ní dovolil zasednout pouze jedné ženě. Přes 300 000 lidí potřebovalo nové pasy, ale korupcí mařené pokusy o jejich získání neměly příliš úspěchů.
ad 2) Rok 2006 je rokem Kyrgyzstánu. Tandem Bakijev-Kulov začíná klopýtat, ale stále funguje. Existují pokusy v ruském stylu omezovat práci nevládních organizací, které hrály klíčovou roli při pádu bývalého režimu. Na podzim se uskuteční referendum, které by mělo určit státní systém – prezidentský nebo parlamentní. Prezident Bakijev tvrdí, že společnost není na parlamentní systém připravena, ostatní jej však chtějí. Možná, že potřební konečně získají své cestovní dokumenty a budou moci požívat sociálních výhod a odcestovat do Ruska či Kazachstánu, aby nakrmili své rodiny. A protože Kyrgyzové považují za své předky vlky, doufají, že Rok psa jim přinese prosperitu a mír.
EDIGE MAGAUIN – redaktor kazašského vysílání RFE/RL
ad 1) Hlavní politickou událostí minulého roku je podle všeho skutečnost, že prezident Nursultan Nazarbajev, který vládne Kazachstánu od roku 1989, zvítězil ve volbách, které mezinárodní pozorovatelé označili za nespravedlivé a zmanipulované, a s 91 procenty volebních hlasů tak získal další sedmiletý mandát, a může vládnout až do roku 2012.
Za geopolitickou událost roku lze považovat spuštění ropovodu vedoucího ze západního Kazachstánu do Číny. Ve vývozu ropy je tak Kazachstán v současné době mnohem méně závislý na Rusku, ovšem perspektiva budoucí závislosti na Číně děsí některé odborníky mnohem více.
ad 2) Podle předběžných údajů zaznamenala kazašská ekonomika v roce 2005 růst více než 9 procent. Pokud ceny ropy zůstanou na stejně vysoké úrovni jako loni, lze téměř s jistotou říci, že v roce 2006 ekonomika Kazachstánu poroste dále minimálně takovýmto tempem.
OGULJAMAL ÝAZLYÝEWA – redaktorka turkménského vysílání RFE/RL
ad 1) V roce 2005 byly veřejné knihovny ve venkovských oblastech přidány na dlouhý seznam věcí v Turkmenistánu zakázaných. Prezident Saparmurat Niyazov – Turkmenbashi, „Otec všech Turkménů”, vysvětlil své nařízení slovy: „Stejně už nikdo nechodí do knihoven a nečte knihy.“ Turkméni ale vyrostli zvyklí na používání knihoven. Je pravdou, že knihovny v éře turkménské nezávislosti potřebují být modernizovány a stát se atraktivnějšími pro čtenáře. Ale pro turkménské úřady je jednodušší je zavřít, než do nich investovat a učinit je užitečnějšími a přitažlivými pro lidi.
Další událostí loňského roku bylo, když ruští kosmonauti s sebou vzali do vesmíru Ruchnamu, Turkmenbashiho rádoby duchovní knihu. Téměř každý v Turkmenistánu, od školních dítek po státní úředníky či taxikáře, je nucen Ruchnamu studovat a skládat z ní zkoušky, ale knihovny musely být vyprázdněny, a kromě Ruchnamy toho v nich mnoho nezůstalo.
ad 2) Z významných událostí tohoto roku v Turkmenistánu bych zmínila dvě mezinárodní konference, které budou zaměřené na studium historického a kulturního dědictví turkménského národa a na prezentaci komplexnějších informací o tomto dědictví světovému společenství. Tyto konference budou uspořádány za podpory UNESCO a ocení historicko-kulturní hodnoty a rozhodnou o způsobu ochrany památek světového dědictví nacházejících se na území Turkmenistánu. Je mezi nimi i starodávná Margiana, která je nově považována za někdejší středisko světové civilizace, i prastaré město Merv. O jeho světovém významu svědčí fakt, že má za sebou přinejmenším 2500 let historie.
RÄFIS CÄMDIXAN – redaktor kazaňského byra tatarsko-baškirského servisu RFE/RL
ad 1) Rok 2005 byl v Tatarstánu na významné události bohatý a Tatarstán se pokusil dát o sobě vědět celému světu. Jde o to, že Tataři již po staletí žijí v naději na svou státní samostatnost. Po rozpadu Sovětského svazu zde bylo pár pokusů o odtržení se od Ruska, dokonce bylo dosaženo i několika úspěchů, ovšem po nástupu Vladimira Putina k moci byl Tatarstán donucen těchto úspěchů se vzdát. Bez ohledu na to se Tatarstán v loňském roce všemožně snažil o zachování své vlastní identity a jedinečnosti.
Kazaň, která je hlavním městem a centrem těchto snah nejen v rámci Tatarstánu, ale i pro téměř 10 milionů Tatarů žijících za hranicemi republiky, oslavila 1000 let své existence. Byla to největší událost v životě Tatarstánu a Tatarů. Mohli jsme ukázat celému světu cestu rozvoje, který byl několika zahraničními politiky nazván „model Tatarstán“. Naše vláda vidí budoucnost Ruska ve federalizaci a „model Tatarstán“ je způsob rozvoje republiky vlastní cestou a v mírových podmínkách. Dá se říct, že oslavy 1000 let Kazaně ukázaly funkčnost tohoto modelu.
ad 2) Jsem přesvědčen, že rok 2006 bude dalším stupněm k uznání Tatarstánu. Tento rok je v naší republice vyhlášen rokem kultury a umění, což je významná událost. Celá staletí ruské a sovětské impérium tvrdilo, že právě Rusové přinesli kulturu národům obývajícím tato území. Věřím, že rok kultury a umění může dokázat pravý opak – vždyť tatarský národ má písemné památky staré přinejmenším jeden a půl tisíce let. Je to velký odkaz, který Rusko odmítalo uznat. Avšak v tomto roce se budou ruští představitelé účastnit oslav výročí významných tatarských osobností. Rok kultury a umění bude tedy dalším významným krokem na cestě světového uznání Tatarstánu a tatarského národa.