Martin Mikeska
Jednání o budoucím statusu Kosova se ve Vídni konala již třikrát. První kolo (20. a 21. února) proběhlo v paláci Kinských, druhé (17. března) a třetí (3. dubna) v paláci Auerspergů. Rozhovorů se účastní tři osmičlenné vyjednávací skupiny – kromě představitelů Albánců z Kosova a zástupců vlády Srbska a Černé Hory je to mezinárodní koordinační tým sestavený především ze skupiny finského diplomata Marttiho Ahtisaariho a dále z představitelů UNMIK, Rady Evropy, bělehradské kanceláře OSN, USA a Ruska. Každá se stran může mít osm zvláštních poradců.
Nutno podotknout, že zájem o jednání o budoucnosti Kosova dramaticky opadá, což lze pozorovat na stále menším počtu novinářů na konferencích. Po prvním kole rozhovorů bylo přítomno více než 200 zástupců médií, po kole druhém se nedostavila ani třetina z tohoto počtu. Poslední, třetí fáze vyjednávání přitáhla na konferenci zhruba čtyřicet novinářů, a to většinou ze srbských a albánských médií. Ale i ze Srbska a Černé Hory je zřejmý slabý zájem sdělovacích prostředků, což je patrné z otázek, které (ne)pokládají svým představitelům. Jejich albánští kolegové jsou v požadavcích na odpovědi na své otázky daleko úpornější, přičemž čas vyčleněný na konferenci jim zpravidla nestačí. Těžko lze také přehlédnout skutečnost, že narozdíl od většiny srbských novinářů všichni albánští novináři hovoří anglicky.
A jakou mají vídeňská jednání odezvu v rakouském tisku? Dva deníky s největším nákladem, Kurier a Neu Kronen Zeitung (oba z Vídně), počátek rozhovorů prakticky ignorovaly. Jiné dva vídeňské deníky, Die Presse a Der Standard, pojednávaly o počátcích rozhovorů velmi obšírně na celých stránkách a události věnovaly zvláštní komentáře. Der Standard se domnívá, že rozhovory potrvají dlouho, Die Presse uvádí, že cílem je, aby se obě strany, i Srbové i Albánci, „probraly ze sna“ a pochopily realitu kolem sebe. Týdeník Profil citoval nejmenovaného člena albánského vyjednávacího týmu, který uvedl, že „přímá vyjednávání jsou odsouzena k neúspěchu“. Cílem prištinské delegace je podle Profilu vytvoření situace, ve které Srbové opustí vyjednávání, „načež by mezinárodní společenství ztratilo trpělivost a vnutilo vlastní řešení – nezávislost Kosova“.
Podle neoficiálních zmínek některých „zasvěcených“ jsou rozhovory stále náročnější, jelikož počet témat, o kterých se jedná, je stále větší a předměty rozhovorů čím dál citlivější. Poslední, třetí kolo bylo velmi vyčerpávající, neboť se jednalo sedm hodin, a to jen s dvěma přestávkami. Členové srbského i albánského týmu během pauz na kávu diskutují v kuloárech. Patrné přitom je, že předsedající rakouský diplomat Albert Rohan a jeho nejbližší spolupracovníci z rakouského ministerstva zahraničí mají velmi dobré vztahy s Albánci. Během druhého kola rozhovorů, kdy albánský tým vedl Hashim Thaqi, se žádné kuloární diskuze srbské a albánské skupiny nevedly, přesněji – atmosféra v paláci Auersperg byla velmi napjatá.
Jedna nevládní ženská organizace v Prištině nedávno požadovala, aby se do vyjednávacích týmů zapojily i ženy. Ahtisaariho kancelář to přijala jako dobrý nápad a když Ahtisaari minulé pondělí přijal srbskou delegaci, zdůraznil, že mu dělá radost vidět v týmu ženu. Vtipně pak poznamenal, že „kdyby jich bylo více, mohlo by hrozit nebezpečí, že snad dojde k nějaké dohodě“. Ze srbské strany se mu dostalo suché odpovědi, že Gordana Matković nebyla do srbského týmu vyjednavačů přijata proto, že je žena, nýbrž proto, že je odborník.
Na závěr jeden bizarní, ale vizuálně působivý detail. Předsedající Albert Rohan nosí jako svou „ochrannou známku“ červenou kravatu, pro níž v Americe existuje speciální název power tie. Po druhém kole rozhovorů trojice z pěti albánských vyjednavačů sedících za stolem na konferenci pro novináře měla červené kravaty. Při posledním, třetím kole vyjednávání mělo červenou vázanku již všech šest představitelů prištinské delegace.