Milan Skála
Rumunsko patřilo mezi státy, jejichž vztahy s Československem můžeme hodnotit jako nadstandardní. Nejlepším příkladem je vojenský pakt zvaný Malá dohoda, uzavřený mezi Československem, Rumunskem a Jugoslávií v roce 1921. Jeho hlavním účelem bylo zabránit maďarskému revizionizmu. Méně známou stránkou vzájemných vztahů je skutečnost, že Rumunsko se jako jediný členský stát Varšavské smlouvy nepodílelo na obsazení Československa v roce 1968.
Otázku, proč tomu tak bylo, si pokládá profesor Bukurešťské univerzity Mihai Retegan v knize, která vyšla pod českým názvem 1968. Ve stínu Pražského jara. Retegan jde však ještě dále do historie. Hledá kořeny rumunského postoje k událostem v Československu v poválečném vývoji své země, v ambivalentním vztahu Rumunska k Sovětskému svazu. Snaží se vysledovat, odkdy lze rozpoznat vlastní rumunskou zahraniční politiku uvnitř sovětského bloku. Pokouší se nalézt odpověď na otázku, zdali byl rumunský postoj v létě roku 1968 výsledkem impulzivní reakce nebo důsledkem předcházejících událostí.
Odpovědi na otázky týkající se nedávné minulosti hledal Retegan v rumunských, českých a maďarských archivech. Leckdy se mu podařilo najít dosud neznámé informace v archivních fondech, které nebyly dříve plně dostupné. Jeho kniha je zajímavá nejen novými nebo méně známými fakty, ale i netradičním pohledem na Pražské jaro prismatem rumunských diplomatů a stranických potentátů. Český čtenář může pouze litovat, že kniha není opatřena rejstříkem, tak jak je zvykem u podobných prací, případně doplněna rumunskými dobovými fotografiemi. Tento „technický nedostatek“ však citelně nesnižuje hodnotu knihy, která je nejen důležitým příspěvkem k moderní české historii, ale i stimulem k dalšímu rozvoji česko – rumunských styků.