V posledních letech se v českém mediálním prostoru stále častěji setkáváme s pojmem aktivista. Pro řadu lidí je ale tento pojem téměř sprosté slovo. O tom, co znamená být aktivistou, kdo se účastní pokojných protestů v České republice a zda podobné akce mohou upozornit na důležité problémy ve společnosti, jsme mluvili s Otakarem van Gemundem (1969) – zakladatelem skupiny Kaputin.
Otakare, jsou podle tvého názoru členové skupiny Kaputin aktivisté?
Je smutné, jak určitá slova pod vlivem populistů, propagandy a všeobecného autoritářského trendu v dnešní společnosti mohou snadno získat pejorativní význam nebo o svůj význam úplně přijít. Já osobně nemám se slovem aktivista problém, až na to, že je moc vágní. Lidi ve skupině Kaputin bych přesněji nazval demokratickými občanskými aktivisty. Rozhodně patříme do té obrovské skupiny lidí, kteří intenzivně prosazují určité cíle z přesvědčení, osobní motivace v nejrůznějších oblastech společenského života (to je definice z české Wikipedie, která se mi docela zamlouvá).
Jak skupina Kaputin vznikla? Kdo se vašich akcí účastní?
Skupina vznikla jako odpověď na okupaci Krymu putinovským Ruskem (a vypuknutí hybridní války proti Západu) a v reakci na neuvěřitelnou pasivitu a netečnost, s níž se tento agresivní zločin, který radikálně změnil celou naši realitu, společenský život a naše osobní životy, setkal u občanů a jejich politických reprezentací napříč celým demokratickým světem.
Lidé, kteří se zúčastňují našich akcí, jsou velice různorodí. Pocházejí ze všech společenských vrstev a profesí, mají různé vzdělání, jsou nejrůznějšího věku (od 18 do 85 let, ale střední generace silně převažuje), jsou všech možných politických zaměření (ale vždy demokraté), různých náboženských vyznání či bez vyznání, ale to, co mají vždy společné, je láska k demokracii, svobodě, pravdě a spravedlnosti a averze vůči autoritářství všeho druhu, populismu, nacionalismu a zneužívání moci – a to je zrovna to, s čím se v této době hojně potýkáme. Tito lidé chtějí bránit naše západní hodnoty, toleranci, ústavu a západní struktury, které nás chrání před autoritářstvím, bezprávím a korupcí, a jsou ochotni tomu věnovat svůj čas, energii i prostředky.
Máte svoji facebookovou stránku, která se jmenuje Kaputin – Demokraté, zastavme Putina. Myslíš si, že Putin je hlavním problémem současného světa?
V této době rozhodně. On svou hybridní válku proti západní demokracii a západním strukturám vede velice účinně a ze všech autoritářských systémů nejlépe a nejdále pokročil ve své protidemokratické bouračské činnosti. Čína a například Turecko jsou také velké hrozby, ale mají se od Putina ještě co učit, on totiž nezapírá svou kágébáckou minulost a je mistr ve vyhledávání slabin každé individuální demokratické společnosti – ale i každého jedince či skupin jedinců – a umí je maximálně využít. Byl to on, kdo dokázal s minimálními prostředky rozdělit západní společnosti do dvou zhruba stejně velkých vzájemně se nesnášejících táborů, byl to on, kdo rafinovaným použitím falešných a emočně vypjatých zpráv dokázal zasít pochybnost o pravdě jako takové a o tom, zda má smysl ještě vůbec o pravdu usilovat. Je to on, kdo během čtyř let od okupace Krymu takřka znehybnil a polarizoval západní civilizaci a západní struktury. Věčně podceňovaný a „neviditelný“ Putin je mistr, to se musí nechat. V podstatě se ale stejně jedná o jakousi „autokratickou internacionálu“, kde všechny diktatury a populistické režimy světa spojily síly v boji proti pro ně existenciálně nebezpečné liberální demokracii.
Jednou z vašich známých akcí je Marné čekání, akce na ruzyňském letišti, které organizujete posledních několik let, v podstatě od kyjevského Majdanu. Jak vznikl ten nápad?
Ten nápad vznikl v reakci na způsob, jakým moderní člověk vnímá informace a realitu kolem sebe. Už automaticky vypíná, když narazí na reklamy na ulici, na nápisy, a i na klasický protest – jde kolem a říká si „ať protestují, mě se to stejně netýká“. Chtěli jsme nějakým způsobem zasáhnout do reality tak, aby lidé zbystřili a aby se naše poslání chtě nechtě vrylo do jejich pamětí pomocí jakéhosi surrealistického zážitku v normální všední realitě. Tak jsme vymysleli ty lidi, kteří na letišti čekají s cedulkami se jmény Putinových obětí na cestující z Ruska, ale i z jiných zemí (Co je koneckonců normálnější než taxikář nebo zástupce cestovní kanceláře, který má v ruce cedulku se jménem?). Když tam cestující vidí třeba jméno „Boris Němcov“, tak ho to prostě zasáhne a bude nucen o tom přemýšlet.‘
Zdroj: skupina Kaputin
Jak reagují lidé, když vidí tabulky se jmény Oleha Sencova nebo Borise Němcova?
100. výročí smrti Nikoly ŠuhajeReakce lidí se různí podle toho, odkud letadla přiletěla, ale postupně se mění. Ze začátku jsme se u Rusů občas setkávali s agresivními reakcemi, ale v minulých letech se „uklidnili“ nebo dokonce začali dávat najevo souhlas. Naproti tomu čeští cestující z Moskvy nebo Petrohradu jsou postupně čím dál tím nevrlejší. Většina cestujících však moc nereaguje.
Reaguje česká vláda na vaše akce?
No, Babiš si asi myslí, že jsme placení (smích), a Zeman a Ovčáček občas zuří.
O Češích se často říká, že jsou národem Švejků, což je narážka na jejich pasivitu. Jedním z argumentů pro toto tvrzení je, že se v roce 1939 bez odporu vzdali Hitlerovi, ačkoliv předtím proběhla úspěšná mobilizace. Na druhou stranu ale do českých dějin patří i rok 1968, sebeupálení Jana Palacha nebo sametová revoluce. Tyto událostí jsou hlavními body, které utvářejí narativ českých dějin. Jak to vnímáš ty?
Ano, vnímám to tak – vnímám to jako nekonečnou výmluvu pro to, aby se nic nedělalo. Češi se bohužel rádi stavějí do role bezmocných obětí vnějších okolností, proti kterým stejně nic nezmůžou. Ale pokud naši demokracii pohltí námi zvolený „babišovský populismus a zemanovská nenávist“ a tyto síly zničí naši demokracii a nás uvrhnou do dalšího dlouhého období nesvobody, tak to bude proto, že jsme nejen nic nedělali, abychom tomu zabránili, ale dokonce si to aktivně pro sebe vytvořili, a nikoliv proto, že jsme s tím „stejně nemohli nic udělat“. Češi, ač drceni vnějšími okolnostmi, byli ve 20. století často – z menší či větší části – strůjci svého osudu, tentokrát však jimi budou úplně (with a little help from Putin). Pro to už nebude existovat žádná omluva.
Česko reprezentoval Václav Havel, pak Václav Klaus, teď Miloš Zeman… Svědčí to o krizi, kterou prožívá demokracie v Čechách?
Ano, jasně to svědčí o krizi demokracie. Kontrast mezi Havlem na straně jedné a těmito dvěma pány na straně druhé by nemohl být větší. Jasně směřujeme do nacionalisticko-populistické éry naší historie. Selhali jsme, nepoučili jsme se z minulosti a bojíme se moderní, multikulturní a globalizované budoucnosti plné nejistot a složitostí, která vyžaduje notnou dávku zodpovědnosti, otevřenosti a vyspělosti. Proto se ženeme „zpět“ do jakési minulosti, kterou jsme si vycucali z prstu, kterou jsme si vybájili na základě propagandy a národních mýtů. Vstupujeme do éry, kdy se s radostí vzdáváme svých práv, měníme je za falešný pocit bezpečí ve vysněné bublině, kde stojí čas a kde všichni opravdoví členové „českého kmenu“ si jsou rovní a lepší než ti ostatní mimo něj.
Myslíš si, že tzv. aktivismus lidem pomáhá, aby to pochopili, že upozorňuje na problémy?
My se svým aktivismem snažíme na problém upozorňovat a zabránit tomu, abychom nevědomky přišli o naši demokracii. Neděláme si iluze, že přesvědčíme zfanatizovanou část naší společnosti, která se již vzdala možnosti kriticky myslet, aby se dopídila pravdy. Tato část společnosti se přesvědčit nedá a nenechá, protože už žije svou národní pohádku. Jsme tu, abychom zaktivizovali tu část společnosti, která dosud vnímá koncept pravdy založené na doložitelných faktech, ale která si ve svém materialistickém shonu ještě nestačila uvědomit hrozící nebezpečí. To je ta část společnosti, na kterou my míříme. Jestli to má smysl, to se ukáže.