Jak jsou Češi na východě vnímáni? A jak se tam sami prezentujeme? O kulturních česko-ukrajinských vztazích a o obrazu České republiky na Ukrajině jsme si povídali s ukrajinskou bohemistkou a literární kritičkou Irynou Zabiiakou, která v dubnu roku 2017 proslovila v Praze cyklus přenášek o současné ukrajinské literatuře.
Iryno, přijela jste do Prahy s cyklem přednášek o současné ukrajinské literatuře. Jaké jsou vaše dojmy z komunikace s českými ukrajinisty? Moje dojmy jsou velmi pozitivní. Čeští ukrajinisté jsou vlastně hrdinové, kteří si vybrali velmi nevděčné povolání a vykonávají ho s nadšením, přestože jim ukrajinská strana prakticky není oporou. Jsem velmi vděčná za podporu paní Ritě Kindlerové, paní Tereze Chlaňové, paní Dagmar Ostřanské, panu Alexeji Sevrukovi, Východoevropskému klubu a České asociaci ukrajinistů. Doufám, že přednášky o současném ukrajinském literárním a kulturním kontextu jsou pro veřejnost zajímavé a užitečné a že naše spolupráce se bude i nadále prohlubovat.
Hodně překládáte českou literaturu do ukrajinštiny a spolupracujete s Českým centrem v Kyjevě. Mohla byste, prosím, představit současné projekty centra? Je mezi Ukrajinci zájem o Českou republiku, její literaturu a kulturu? České centrum v čele s Lucií Řehoříkovou o sobě dává znát velmi výrazně a aktivně na Ukrajině prezentuje české vzdělání a kulturu. Centrum organizuje studium českého jazyka v sedmi ukrajinských městech, kde vyučují pouze rodilí mluvčí. Minulý rok byl vyhlášen rokem Václava Havla a během tohoto roku byly vydány některé jeho knihy v ukrajinském překladu (Moc bezmocných, Prosím stručně, dále sbírky esejů a promluv), v Národním divadle Ivana Franka byla inscenována Havlova hra Asanace v režii Břetislava Rychlíka a v Kyjevě byl přejmenován na jeho počest jeden bulvár. Letos se České centrum podílí na ambiciózním projektu Kateřiny Šedé v Slavutyči. Cílem projektu je zapsat město do Guinessovy knihy rekordů tím, že obyvatelé města podají dosud největší skupinovou žádost o vízum do České republiky. Také tímto způsobem přispívá České centrum k prohloubení vztahů mezi Českou republikou a Ukrajinou.
Historie česko-ukrajinských vztahů je dlouhá a složitá. V České republice se stále objevují publikace věnované historii ukrajinské diaspory v Československu. Mají stejný zájem o společnou minulost také Ukrajinci? Ukrajinci se o Českou republiku zajímají často proto, že tam chtějí odjet za prací či studiem. Ale stále více je přitahuje také kulturní život Čechů, protože je rozmanitý a v něčem se liší od ukrajinského, takže větší množství lidí si kupuje knihy, přicházejí na přednášky o České republice nebo na setkání i jiné akce věnované tomuto tématu. Společná minulost obou zemí mnohé překvapuje, protože o ní lidé moc nepřemýšlejí. Zároveň tato situace vyvolává zájem i o současné kontakty. Myslím si, že každý turista, který prošel ukrajinské Karpaty po cestách značených Čechy, se bude chtít dozvědět více o tom, proč tomu tak je.