Na počátku listopadu se v Praze už podruhé odehrála mezinárodní ukrajinistická konference. Kromě toho, že zde zazněly příspěvky českých i zahraničních ukrajinistů, zahrnovala stejně jako loni i bohatý doprovodný program.
Druhý ročník Mezinárodní konference ukrajinistů v Praze, kterou ve dnech 10. až 11. listopadu 2018 hostily prostory pražské Filozofické fakulty UK, byl věnován stoletému výročí navázání diplomatických vztahů mezi Ukrajinou a Československem. Přednesené příspěvky se tedy týkaly hlavně česko-ukrajinských vztahů, a to nejen v oblasti diplomacie, ale především v široce pojaté kulturní sféře. Naopak filologická složka byla oproti minulému roku výrazně potlačena.
Bohatý doprovodný program
Kromě vlastní konference, která trvala dva víkendové dny, připravili organizátoři několikadenní doprovodný program, spočívající v přednáškách předních světových ukrajinistů a mající tedy odbornější charakter než v loňském roce. S literárněvědnými příspěvky zde vystoupila například profesorka Olena Haleta ze lvovské Ukrajinské katolické univerzity, jedné z nejprestižnějších humanitních vzdělávacích institucí v současné Ukrajině. Čestným hostem konference se stal profesor Serhij Plochij, ředitel Ukrajinského výzkumného institutu na Harvardské univerzitě. Jeho přednáška s názvem The Fall of an Empire: Ukraine and the Fate of the Pan-Russian Idea 1914-1922 (Pád impéria: Ukrajina a osud všeruské ideje 1914–1922), která zahájila konferenci v sobotu, 10. listopadu v prostorách Ústavu východoevropských studií FF UK, přiblížila posluchačům maximálně lakonicky, populárně, avšak přitom dostatečně výstižně vzájemný vztah Ukrajiny a Ruska. Videozáznam z této přednášky, pronesené v anglickém jazyce, lze jen doporučit všem zájemcům o východoevropské dějiny. Zejména pak těm, kteří si ne zcela uvědomují, odkud se vzala Ukrajina jako politický subjekt, proč není totožná s Ruskem a proč se navzdory této všeobecně přijímané skutečnosti ruští politici Ukrajinu neustále snaží udržet ve své sféře vlivu, případně ji integrovat do tak zvaného ruského světa (videozáznam ke zhlédnutí online naleznete na tomto odkazu: bit.ly/2S4LBpl).
Sto let vzájemných styků očima vědy
Konference se dělila na tři tematické sekce. První dvě, Ukrajina a Československo v meziválečném období a Vzájemné styky Ukrajiny a Československa od druhé světové války do rozpadu SSSR, proběhly v sobotu, v první konferenční den. V neděli se pak uskutečnila třetí sekce, věnovaná současným stykům mezi Ukrajinou a ČR.
V první části zazněly příspěvky jako Vztahy mezi Diplomatickou misí Ukrajinské lidové republiky a československou vládou ve světle listin sovětských tajných služeb (1920–1930) od Jaroslava Fajzulina, Ukrajinská otázka v politice Druhé Československé republiky (1938–1939) Oleksandra Pahrije nebo Ukrajinská studentská hnutí v meziválečném Československu: vznik, formy činnosti, ideologické základy od Oleny Humeňuk. Brněnský ukrajinista a muzikolog Petr Kalina připravil přednášku s názvem Hudba jako prostředek diplomacie mladého ukrajinského státu – Československé turné Ukrajinské republikánské kapely roku 1919. Kapela byla obrovským hudebním tělesem, založeným vládou za účelem propagace idejí ukrajinské státnosti v Evropě. Doktor Kalina uvedl řadu zajímavých podrobností o založení a existenci sboru, ale i o dalších osudech členů tohoto sboru po jeho zániku, přičemž vycházel z dobových dokumentů a pamětí očitých svědků a přímých účastníků. Přítomní se například mohli dozvědět, že ukrajinskou hudbu v podání Republikánské kapely nadšeně chválil mimo jiné také budoucí komunistický ministr kultury Zdeněk Nejedlý.
100. výročí smrti Nikoly ŠuhajeVe druhé části stojí za zmínku příspěvek pražského badatele Radka Mokryka Ukrajina a okupace Československa v roce 1968. Referát, věnovaný padesátému výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, bylo možné vnímat mimo jiné jako polemickou reakci na nedávné nechvalně známé bizarní výroky českých komunistů o tom, že za vpád vojsk Varšavské smlouvy můžou Ukrajinci. Volodymyr Okarynskyj následně posunul konferenci do oblasti vztahů na poli populární kultury, když přispěl tématem České a ukrajinské subkultury ve 20. století: k otázce vzájemných vlivů.
Ve třetí sekci vystoupil například historik David Svoboda, nejagilnější výzkumník ukrajinského nacionalizmu v ČR, s příspěvkem Rukojmí historie. Češi a ukrajinští nacionalisté v současných dějinných ozvěnách. Již zmíněná Olena Haleta pak poreferovala o českých antologiích současné ukrajinské prózy v příspěvku Subjektivní obraz objektivního světa: české antologie postsovětské ukrajinské literatury.
Konference jako kulturní politika
Zlatým hřebem doprovodného programu se opět stala přednáška Serhije Plochije, pojmenovaná Leninopad: Mapping Memory in Contemporary Ukraine, přednesená v budově FF UK v Celetné ulici v sobotu 10. listopadu 2018. Harvardský profesor nejprve představil tak zvaný The MAPA Project (https://huri.harvard.edu/mapa.html), následně pak předvedl ukázku, jak mohou být při zkoumání ukrajinské historie a současnosti užitečná „tvrdá“ statistická a sociologická data, přenesená na mapy. Z předložených map mimo jiné vyplývá, že „dekomunizace“ probíhající na Ukrajině v souladu s příslušnými zákony, přijatými po revoluci důstojnosti, neznamená automaticky „banderizaci“ – jen minimum soch, památníků a místních názvů spojovaných s komunistickým režimem bylo nahrazeno jmény a upomínkovými artefakty spojenými s Organizaci ukrajinských nacionalistů či s Ukrajinskou povstaleckou armádou.
V předvečer konference, 9. listopadu, proběhla na FF UK prezentace knihy Izolace. Texty o Donbase, kterou vydala ukrajinská sekce Rádia Svoboda a do Česka ji přijel prezentovat jeden z hostů konference, doněcký politolog a aktivista Stanislav Fedorčuk. Knihu tvoří texty doněckého novináře Stanislava Asejeva, jenž informoval o životě na okupovaných územích na východě Ukrajiny – psal publicistické texty do několika ukrajinských médií, včetně Svobodné Evropy. Ani pseudonym Vasin jej nezachránil před odhalením a zatčením a nyní se nachází ve vězení proruských kolaborantů, přičemž o podmínkách, ve kterých je držen, ani o jeho zdravotním a psychickém stavu, se neví téměř nic. Tato prezentace měla mimo jiné připomenout osud tisíců ukrajinských občanů, kteří jsou v současnosti vězněni na okupovaných územích, nebo byli násilně odvlečeni do ruských věznic, a milionů dalších, kteří se stali nedobrovolnými rukojmími Ruské federace.
Iniciátorem letošního ročníku konference se stalo Ukrajinské velvyslanectví v ČR, které přišlo s tematickou náplní a jubilejním zaměřením konference, ale také podpořilo již druhý ročník konference finančně a organizačně. Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis označil ve svém vstupním projevu za dva hnací motory této konference doktorandy ÚVES a členy Východoevropského klubu Halynu Babak a Radka Mokryka. Mezi spolupořadateli konference najdeme také Ústav východoevropských studií FF UK, Časopis NaVýchod nebo Českou asociaci ukrajinistů. Všichni si bezpochyby uvědomují důležitost takové mezinárodní konference v Praze jako místa setkávání odborníků-ukrajinistů z celého světa, prostoru pro výměnu myšlenek a zkušeností, ale také jako nástroje popularizace Ukrajiny v ČR, tedy jako prvku kulturní politiky.