Magdalena Fajtová, studentka politologie
Martin Ocknecht, volební pozorovatel OBSE v Bosně a Hercegovině
Od klíčových voleb v Bosně a Hercegovině uplynulo pět měsíců. O Bosně se v poslední době téměř ve všech médiích nepsalo jinak, než jako o zemi, která má nejsložitější politický systém v Evropě, je nejchudším balkánským státem s vysokou nezaměstnaností a i po téměř pětadvaceti letech od války je stále národnostně a nábožensky rozpolcená, což se promítá do každodenního života, vzdělávání, práce a především do politiky. Říjnové volby se měly stát důležitým mezníkem ve vývoji země i celého regionu. Co tedy naznačuje jejich průběh a výsledky do budoucna?
Národnostní tenze, protichůdné názory na zahraniční politiku, ale i na vnitrostátní rozdělení, to byla hlavní témata letošních voleb. Podle očekávání obsadily nejvíce křesel v parlamentu nacionalistické strany a podobně dopadla i volba trojčlenného prezidentského orgánu. Vítězství nacionalistů již rozpolcené společnosti nic nepřinese, řada akademiků a politických komentátorů navíc uvádí, že národnostní témata v kampaních naprosto upozaďují problémy nezaměstnanosti, špatného stavu veškeré infrastruktury nebo katastrofálního znečistění ovzduší. Političtí představitelé země využívají nacionalismus, roztříštěnost bosenské společnosti a nesnášenlivost ve svůj prospěch. Od skončení krvavé občanské války v roce 1995 se díky tomu u moci drží prakticky stejné politické strany.
Ke kýženému smíření a spolupráci ovšem nepřispívá ani faktické rozdělení země, ukotvené v Daytonské mírové smlouvě, která je dnes bosenskou ústavou. Bosna a Hercegovina je od roku 1995 Daytonskou mírovou dohodou rozdělena na dvě entity, Federaci Bosny a Hercegoviny, obývanou převážně Bosňáky a Chorvaty, a Republiku Srbskou, obývanou majoritně bosenskými Srby. Tři konstitutivní národy Bosny a Hercegoviny si začátkem října letošního roku volily zástupce do tříčlenného předsednictví a do parlamentu. V Republice Srbské lidé navíc volili prezidenta a viceprezidenta a zástupce do národního shromáždění. Obyvatelé Federace pak volili členy do federativního parlamentu a zástupce jednotlivých kantonů.
Volební kampaň
Volební pozorovatelská mise OBSE hodnotila předvolební kampaň jako víceméně klidnou, s několika ojedinělými incidenty. V Republice Srbské byla část kampaně zastíněna protestní akcí Spravedlnost pro Davida, v jejímž rámci tisíce obyvatelů Banja Luky a dalších měst požadovali vyšetření neobjasněného úmrtí srbského mladíka Davida Dragičeviće. I přesto, že z hlediska chování voličů měla kampaň relativně klidný průběh, byla neobvykle drsná. Organizace Transparency International evidovala rekordní počet porušení pravidel kampaně, velkou míru využívání veřejných prostředků a časté slovní projevy nenávisti ze strany kandidátů. Ti si zároveň podle organizace chtěli kupovat hlasy veřejnosti – kromě i jinde běžné kvapné výstavby silnic před volbami prý někteří kandidáti nabízeli také třeba lékařské vyšetření zdarma. Řada z nich se ale neváhala uchýlit ani k výhrůžkám. Milorad Dodik a jeho strana dostali podle agentury Reuters za hate speech od volební komise pokutu ve výši šesti tisíc eur. Dodik na jednom z mítinků vzkázal davu, aby se neodvážil volit jeho protikandidáta Vukotu Govedaricu, jinak prý lidé přijdou o práci. Chorvatský i bosňácký kandidát podle agentury zase prý k financování své kampaně využívali veřejných prostředků. Atmosféru pak ještě zhoršovala místní média svou vyhrocenou rétorikou.
Volební klání
K volbám samotným se zaregistrovalo celkem 60 politických stran a 16 předvolebních koalic. Z 3 352 933 oprávněných voličů jich vyrazilo k urnám 54 %, což je účast výrazně pod evropským průměrem. Na volby v Bosně a Hercegovině dohlíželo 300 krátkodobých a 22 dlouhodobých pozorovatelů vyslaných Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Důležitou roli ovšem sehráli i domácí pozorovatelé. Kromě těch vyslaných samotnými politickými stranami v zemi působili i občanští pozorovatelé, zejména 800 zástupců organizace Pod Lupom. V důsledku těchto aktivit bylo z celkového počtu 1232 volebních místností na území Bosny a Hercegoviny 97 % pod neustálým dohledem pozorovatelů.
V rámci kampaně ani v průběhu samotného volebního klání nezaznamenaly dohlížející orgány výraznější porušení volebních regulí. Jediným častěji se opakujícím jevem, typickým pro oblast Balkánu, ale i jiné regiony, byl takzvaný family voting. Znamená to, že za volební plentu spolu odcházeli rodinní příslušníci. Ve své předběžné zprávě ovšem OBSE hodnotila celkový průběh bosenských voleb pozitivně.
Dlouhodobě je zvláštním fenoménem bosenských voleb: problematika takzvaných bílých lístků. Jen v případě předsednictva BiH voliči odevzdali na 120 000 neplatných hlasů. Jde o dlouhodobý stav, který se obvykle vysvětluje frustrací občanů Bosny z politiky. Volby poznamenává i odchod obyvatel do zahraničí v důsledku neutěšené ekonomické situace. Tento fakt, kromě celé řady socioekonomických dopadů, znamená i neúplnost a neaktuálnost voličských seznamů. Riziko, že dojde k manipulacím s volebními archy, je tak výrazně vyšší. Na druhou stranu v roce 2018 orgány ani pozorovatelé výraznější problémy v tomto smyslu nezaznamenaly
Tak volila Bosna
Srbským členem předsednictva byl zvolen Milorad Dodik, který svou nacionalistickou rétorikou budí pozornost i v zahraničí. Je znám svým blízkým vztahem s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, ale také návrhy na osamostatnění Republiky Srbské. Željko Komšić, který byl zvolen za Chorvaty, porazil předcházejícího člena předsednictví Dragana Čoviće, rovněž proslulého svými nacionalistickými výroky i snahou vytvořit třetí, chorvatskou entitu. Komšić byl podle dostupných dat zvolen díky výrazné podpoře bosňáckých voličů, což krátce po volbách vyvolalo několik demonstrací chorvatských obyvatel. Několik převážně chorvatských obcí dokonce vydalo prohlášení označující Komšiće za personu non grata. V rámci Federace totiž mohou Bosňáci volit chorvatské kandidáty a naopak. Tato skutečnost vedla k vítězství Komšiće a prohře nacionalisty Dragana Čoviće, což posílilo touhu jeho přívrženců vytvořit třetí, chorvatskou entitu. Bosňáckým prezidentem se stal Šefik Džaferović, dlouholetý člen nacionalistické Strany demokratické akce (SDA), která naopak prosazuje posílení centrálních státních institucí na úkor autonomie dvou entit.
Protichůdné postoje všech tří členů předsednictva, stejně jako nejsilnějších stran v parlamentu, pravděpodobně k vyřešení současných palčivých problémů země nepovedou. Představa o jednotné zahraniční politice je také stále abstraktnější. Otázka vstupu do NATO se zasekla na mrtvém bodě, srbská část země vyhlásila v roce 2017 po vzoru Srbska vojenskou neutralitu, čímž možnost stát se členským státem Severoatlantické aliance prakticky zamítla. Bosna byla označena za potenciálního kandidáta Evropské unie už na summitu v Soluni v roce 2003, od té doby ale status kandidátské země nezískala. Je tak spolu s Kosovem jedinou zemí bývalé Jugoslávie, která jej nemá.
Velkými problémy země jsou kromě neefektivního sociálního a zdravotního systému také byrokratizace a hlavně korupce a podvody. Kvůli obavám z manipulace s výsledky voleb jsou pokaždé do země zvány stovky pozorovatelů, kteří na jejich průběh dohlížejí.
Nejasné vyhlídky
Karty jsou rozdány tak, že bude především záležet na dalších krocích srbského lídra Milorada Dodika a jeho vůli vyjít s dalšími dvěma členy předsednictva. Už jeden z prvních kroků Milorada Dodika ve funkci – pokus přesunout sídlo do „srbského“ Východního Sarajeva ukazuje, že můžeme očekávat hodně bouřlivý vývoj. Na druhou stranu požádal Milorad Dodik pravoslavného kněze o rituál – vyhnání zlých duchů z předsednictva Bosny a Hercegoviny. Příznačný je fakt, že strany založené na multietnické či sjednocující bázi víceméně propadly. Kromě vnitropolitické spolupráce zástupců jednotlivých etnik bude mít na další vývoj vliv i aktivita dalších externích hráčů – Srbska, Ruska (v zemi působí 78 s Ruskem spjatých, popřípadě Ruskem financovaných organizací), Turecka, Evropské unie a vysokého představitele OSN.
Bosna a Hercegovina se tak, zdá se, v dohledné době politické stability, prosperity a jednoty nedočká. Řada občanů proto raději ze země odchází a hledá si práci v některé ze zemí západní Evropy. Poptávka po zaměstnancích je v západní Evropě vysoká. Bosna tak ztrácí schopné a vzdělané lidi, kteří už vzdali snahu žít ve staletí rozdělené společnosti, jež se neuzdraví, dokud bude vkládat svůj osud do rukou nacionalistů.