Stavebník Mychajlo Stecjuk
Olena Braiko, Praha
Na Ukrajině jsme měli dobrá zaměstnání. Manželka pracovala jako vrchní sestra. Já jsem vystudovaný inženýr-konstruktér v automobilovém průmyslu. Dlouhou dobu jsem pracoval v oboru, byl jsem vedoucím konstruktérské kanceláře. Později jsem měl počítačovou firmu, dělal jsem rekonstrukce a taky pomáhal ostatním. Jak jsem to všechno stíhal? Když tě to baví, najdeš všechno – jak čas, tak i sílu.
Na Ukrajině jsme bydleli ve vlastním rodinném domě. Doufám, že jednou to tak budeme mít i v Čechách. Stavět je tady drahé, ale dá se koupit dům a udělat si rekonstrukci. Přijeli jsme do Prahy teprve před rokem. I dřív jsem jezdil za sezónní práci, proto vím, jak je to těžké, když máš rodinu daleko. S manželkou jsme se rozhodli přestěhovat jenom kvůli dětem, máme tři. Tady je jednodušší získat dobré vzdělání a postavit se na nohy. Přijeli jsme v rámci přesídlovacího programu pro české krajany – manželčin otec je Čech. Dokumenty jsme dali dohromady rychle, ale o naší žádosti rozhodovali dva roky. Trvalý pobyt jsme získali až v říjnu, i když jsme doufali, že přijedeme na začátku školního roku.
Hned po příjezdu do ČR jsem uvažoval o možnosti pracovat ve Škodovce. To jsem ale ještě špatně uměl česky a také tam chtěli, abych uměl německy. Mohl jsem se sice na to sice učit, připravit se, mám ale velkou rodinu, musíme platit nájem a posílat děti do školy. Začal jsem dělat rekonstrukce. Prvního půlroku jsem byl zaměstnaný, později jsem se rozhodl podnikat. Když děláš svou práci dobře, lidé tě doporučují dál, tak dostáváš další zakázky.
Je těžké začínat od nuly, jsou tu jiné zákony a liší se i spousta dalších věcí. Všechno tu ale je pro lidi. Člověk a jeho potřeby jsou na prvním místě. Například zahájit podnikání na Ukrajině je naprostá katastrofa, protože musíš každému zaplatit. Tady jsem si vyřídil všechny potřebné dokumenty pro podnikání za několik dní. Možná, že na nějaké vyšší úrovni se korupce vyskytuje, já jsem se s ní ale nesetkal. Na Ukrajině je spousta zajímavých projektů, ale chybí podpora státu.
Stává se, že slyším člověka mluvit ukrajinsky, ale když ho oslovím, odpovídá mi česky. Nerozumím tomu. Přijel jsem do České republiky a je jasné, že mám umět česky, ale proč se musím stydět mluvit ukrajinsky?
Myroslav LajukAno, je hodně organizací, které s cizinci pracují. Dětem pomohli se školními předměty, manželka chodila na kurzy češtiny. Už měsíc pracuje v Thomayerově nemocnici. Zajímali jsme se o programy pro ukrajinské zdravotníky. Sice jsou, ale s jejich realizaci je spousta potíží a chybí přesné informace. I v tomhle případě jde všechno přes zprostředkovatele.
Problém je v tom, že hodně lidí sem přijede pracovat ilegálně. V takové situaci nemají žádná práva a nikam se nemohou obrátit. Celkově je situace s vízy dost divná a složitá. Na jedné straně všude píšou, že chybí zaměstnanci, ale na druhou stranu víza nevydávají nebo neprodlužují. Znám hodně případů, kde lidé se ocitli na ulici bez práce a museli se vrátit domů v ještě horším stavu, než když přijeli. Jak můžu v takové situaci pomoci? Můžu třeba doporučit práci, za kterou jim zaplatí, nebo právníka, který pomáhá cizincům.
Musíme si pomáhat.
O projektu
Fotografická výstava „UkraJINÁ“ V prosince 2017 se v prostorách FF UK konala fotografická výstava „UkraJINÁ“. Dokumentární projekt věnovaný zástupcům ukrajinské komunity v České republice, působícím v různých oborech (zdravotnictví, umění, stavebnictví apod.), zkoumal jejich důvody k migraci a to, jaké mají zkušenosti s integrací do české společnosti. Redakce časopisu NaVýchod nabízí svým čtenářům možnost seznámit se s jednotlivými osobními příběhy Ukrajinců v ČR. Rozhovory vedly Galina Babak a Olena Braiko, autorem fotografií je Sergej Lemon. Akce proběhla v rámci projektu na podporu integrace cizinců, spolufinancovaného Ministerstvem vnitra ČR.