Gruzie se po dramatických říjnových prezidentských volbách, které ukázaly hlubokou polarizaci společnosti, nadále nachází v obtížné situaci. Moc v zemi má v rukou úzká skupina lidí kolem miliardáře Bidziny Ivanišviliho a důvěra obyvatel ve stát a jeho instituce klesá.
Ve dnech 10. až 12. prosince 2018 jsem se jako delegát české neziskové organizace Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) zúčastnil výročního shromáždění fóra občanské společnosti Východního partnerství v gruzínském hlavním městě Tbilisi. V tomto historickém centru jižního Kavkazu se uskutečnilo setkání zástupců občanské společnosti ze členských států Evropské unie a šesti zemí Východního partnerství. Celkem tato událost svedla dohromady více než 200 členů občanského fóra a dalších pozorovatelů z řad mezinárodních organizací a evropských zemí.
Jednalo se tak o zatím největší akci tohoto formátu. V prosinci 2018 se setkání reprezentantů neziskového sektoru uskutečnilo v kontextu právě proběhlých parlamentních voleb v Arménii, které potvrdily nový reformní kurz prosazovaný od Arménské sametové revoluce premiérem Nikolem Pašinjanem, jehož dostala do čela změn arménská (občanská) společnost. Stejně tak tato příležitost umožnila reflektovat 100 let výročí vzniku moderní státnosti pěti ze šesti partnerských zemí EU a debatovat nad stavem občanské společnosti v celém regionu. Prosincové setkání bylo o to významnější, že celá politika Východního partnerství oslaví v tomto roce desetileté výročí od svého zahájení – první konference v květnu 2009 v Praze.
Kromě setkání členů pěti pracovních skupin a pravidelné agendy fóra občanské společnosti gruzínští hostitelé připravili také zajímavý program, zahrnující například večerní recepci s premiérem Mamukou Bachtadzem. Kromě toho se část programu druhého dne konference konala v moderně vybaveném gruzínském parlamentu za účasti jeho předsedy a dalších zástupců států Východního partnerství a evropských institucí. Právě poslední panel se zástupci vlád a institucí EU vedl v závěru k zajímavé reflexi ze strany představitelů gruzínské národní platformy vůči náměstkovi ministra zahraničních věcí jeho země na téma stavu občanské společnosti a vztahu s vládnoucí stranou zvanou Gruzínský sen.
Dramatické prezidentské volby
Na vysvětlenou, Gruzie si v minulých měsících prošla velmi vypjatou a polarizovanou volební kampaní za zvolení posledního přímo voleného prezidenta před nadcházející změnou ústavy. Vítězství patřilo původně nezávislé kandidátce Salome Zurabišviliové, kterou později oficiálně podpořila vládnoucí strana. Do druhého kola se spolu s ní dostal kandidát opozice a bývalý ministr zahraničních věcí ze Sjednoceného národního hnutí Michaila Saakašviliho, Grigol Vašadze.
Navzdory očekáváním postoupili oba kandidáti z prvního kola s nepříliš velkým rozdílem, který vyvolal naděje u opozice a silné napětí ve vládním táboře, což během prezidentské kampaně vedlo k ostrým útokům nejen vůči opozici, ale také vůči organizacím občanské společnosti – zejména těm, které se zaměřují na korupci, monitoring voleb a obecně na dodržování volebních pravidel. Právě tento fakt ostře zdůraznil Laša Tuguši jako zástupce gruzínské platformy. Tuguši se také vymezil proti útokům zástupců Gruzínského snu vůči jednotlivým představitelům neziskového sektoru v čele s Micheilem Benidzem a jeho organizací ISFED (International Society for Fair Elections and Democracy), vedení Transparency International či vlivné Gruzínské asociaci mladých právníků GYLA.
Nervozita ve vedení vládnoucího Gruzínského snu byla v určitou chvíli kampaně opravdu na místě. Za prvé Salome Zurabišviliová nebyla tak úplně typickou kandidátkou strany, a to nejen kvůli některým svým kontroverzním výrokům a problémům s gruzínštinou (Zurabišviliová se narodila v Paříži do rodiny politických emigrantů), ale také kvůli faktu, že byla v letech 2004–2005 součástí vlády bývalého premiéra a pozdějšího prezidenta Michaila Saakašviliho. Právě Saakašvili je dnes úhlavním nepřítelem současné vlády a její šedé eminence Bidziny Ivanišviliho, který se po několika letech politické pauzy opět vrací do veřejného života v této malé jihokavkazské republice. Saakašvili zůstává v Gruzii kontroverzní postavou a politickým aktérem, který je pro některé úspěšným reformátorem, jenž vyvedl zemi z korupce a postsovětského marasmu, pro druhé ale uzurpátorem moci, jdoucím si za svým i přes porušování zákona a lidských práv.
Právě video o otřesných poměrech a porušování základních lidských práv ve vězeních zlomilo Saakašvilimu v gruzínském politickém životě vaz, když on a jeho strana UNM prohráli parlamentní volby v roce 2012 a na post premiéra nastoupil jeho úhlavní sok a miliardář Bidzina Ivanišvili s koalicí sil kolem Gruzínského snu. Ivanišvili, jehož majetek podle odhadů dosahuje čtvrtiny ročního HDP země, dnes na základě ústavní většiny v parlamentu, kontroly většiny regionů, stejně jako místních zastupitelstev a nově také úřadu prezidenta dosáhl absolutního monopolu politické moci v zemi, který mu umožňuje Gruzii prakticky neomezeně vládnout.
Abcházie – každodenní realita neuznaného státu
Nespokojenost narůstá
Soustředění moci v rukou úzké skupiny lidí v čele s Ivanišvilim, silná polarizace gruzínské společnosti, nedostatek alternativ v politickém životě a nedostatečně rozvinutá politická kultura mají neblahý vliv na správu věcí veřejných v Gruzii. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění IRI vzrostla nespokojenost s vývojem v zemi z 12 % v listopadu 2012 až na 67 % v květnu minulého roku. Stejně tak důvěra v pozitivní ekonomický vývoj či ve fungování státních institucí dramaticky klesla. Například podpora policie poklesla za pět let z 88 % v květnu 2013 o 38 procentních bodů. Společenská frustrace a nespokojenost byla v hlavním městě cítit ve vzduchu a při konverzaci s místními rychle vyplynula na povrch.
Příkladem toho je i příběh gruzínského aktivisty Zazy Saralidzeho, otce chlapce zavražděného při studentské potyčce v prosinci 2017, který několik posledních měsíců pokračuje ve svém protestu před budovou gruzínského parlamentu na hlavním bulváru Šoty Rustaveliho. Vraždu jeho syna se snažil zakrýt a smést ze stolu jeden ze zaměstnanců generální prokuratury, jehož syn byl do potyčky zapojen. Ačkoli média jeho snahu o manipulaci procesu odhalila, Zaza Saralidze stále čeká na spravedlivý proces a odsouzení skutečných viníků vraždy jeho syna.
Tato a podobné kauzy gruzínskou společnost přesvědčují, že stav právního státu, korupce a uzurpování moci vládní garniturou jsou opravdu vážné. Nicméně příští parlamentní volby se konají až v roce 2020 a pokud se mezitím ve společnosti nezrodí nějaká nová politická síla, která by nahradila pro mnohé zdiskreditovanou opozici v čele se Saakašviliho Sjednoceným národním hnutím či od něho odštěpenou stranou Evropská Gruzie, nebude mít gruzínská společnost příliš naději na změnu politického kurzu nastoleného Gruzínským snem.
Nadějí je občanská společnost
Na druhou stranu pozitivním faktem je, že Gruzie zůstává věrným zastáncem euroatlantického kurzu a prozatím odpovědně přistupuje k implementaci asociační agendy dohodnuté s EU, se kterou má Gruzie od června 2014 podepsanou asociační dohodu. K rozvoji vzájemných vztahů a mezilidských kontaktů rovněž přispělo spuštění bezvízového režimu mezi EU a Gruzií v březnu 2017.
Zejména v posledních letech EU silně investuje do podpory gruzínských občanů a rozvoje občanské společnosti, což bylo vidět také na výše zmíněném prosincovém fóru občanské společnosti v Tbilisi, kde byly gruzínské neziskové organizace hojně zastoupeny.
Je to právě silná gruzínská občanská společnost, která snad v budoucnu dokáže vygenerovat nové společenské elity a lídry, kteří budou moci narušit únavný boj mezi vládní garniturou a tradiční opozicí a pomůžou tím dalšímu rozvoji demokracie a lidských práv v zemi. Bez toho se totiž tato jihokavkazská země ležící v ruském sousedství neposune dál a nepřiblíží Evropské unii, o což většina z téměř čtyř milionů obyvatel dlouhodobě usiluje.м