V polovině listopadu 2017 jsem měl poprvé příležitost osobně navštívit malou východoevropskou zemi ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem, zvanou Moldavsko. Společně se skupinou dvanácti dobrovolníků programu Mladých evropských velvyslanců pro Východní partnerství bylo naším úkolem zvýšit povědomí mladých Moldavanů o Evropské unii a přiblížit jim, jaké možnosti jim evropský projekt nabízí. Během jednoho týdne jsme navštívili šest základních škol a setkali se tak s několika stovkami mladých lidí. Při našich výjezdech jsme se záměrně vydávali co nejdál od hlavního města Kišiněva, kde podobných projektů najdeme mnoho a povědomí o EU tu je na relativně vysoké úrovni, mnohdy překvapivě vyšší než v samotných členských státech EU.
Nicméně naše přijetí v různorodých moldavských regionech bylo velmi odlišné. Například na severu země, pro nějž je typické rozšířené používání ruštiny v běžném životě a také příklon k politickým stranám proruské orientace (např. socialistická strana), jsme jednou během našeho semináře zažili velmi chladné přijetí a s publikem jsme museli poměrně složitě pracovat, abychom si ho získali na naši stranu. Velmi významně nám při tom pomáhalo šest místních dobrovolníků a první den také překladatelka, která nám umožnila tlumočit celou naši prezentaci i následující workshop do moldavštiny (resp. rumunštiny), jež je – vyjma regionů – v Moldavsku jediným oficiálním jazykem, jakkoli většina obyvatelstva ovládá také ruštinu.
Stejnou zkušenost měli naši kolegové z předcházejícího týdne na samém jihu země, v autonomním regionu Gagauzsko. Naopak v jedné škole blíže hlavnímu městu nám místní studenti připravili tradiční moldavské uvítání, zahrnující národní pokrmy, písně i lidové kroje, což byla velmi příjemná změna.
Zajímavým fenoménem Moldavska je nejen různorodost jeho regionů, ale také masová emigrace a fakt, že více než 800 tisíc Moldavanů k oficiálně udávaným třem milionům obyvatel země žije v zahraničí a díky rumunským pasům, o které si Moldavané můžou zažádat, se těší z výhod práce v Evropské unii. Prakticky v každé třídě jsme se tak setkali s několika studenty, jejichž příbuzní žijí v zahraničí a ve většině případů posílají peníze zpět do mateřské země. Uvádí se, že takzvané remitence (nejen z EU, ale také z Ruské federace) představují kolem 20 % HDP této nejchudší evropské země. Moldavsko se v roce 2014 také stalo první zemí Východního partnerství, se kterou EU uzavřela dohodu o bezvízovém styku, který dnes již platí i pro Ukrajince a Gruzíny. Důvodem bylo právě velmi rozšířené držení rumunských pasů, jež mladým Moldavanům umožňují například studium na rumunských vysokých školách či práci v Itálii, která je mezi místními velmi oblíbenou pracovní destinací (ačkoli Itálie je ve svých oficiálních statistikách uvádí jako Rumuny).
Rumunsko, Rusko nebo EU
S pracovní migrací a jazykem samozřejmě souvisí i otázka národní identity Moldavanů, kterou lze označit za velmi rozporuplnou, což samozřejmě ovlivňuje politickou situaci v zemi. Za prvé v této souvislosti musíme uvést, že na počátku 90. let si moldavská inteligence a mládež vymohla odklon od cyrilice a návrat k latince, která v zemi fungovala před rokem 1940, kdy bylo Moldavsko součástí Rumunska. Část místní populace stejně jako politické reprezentace na toto období s nostalgií vzpomíná a ráda by se k tomuto modelu vrátila.
Druhé části se však orientace na Rumunsko nezamlouvá. To v minulosti přispělo ke zrodu vnitřních rozporů a počátku konfliktu mezi centrální vládou a separatisty v Podněstří podporovanými sovětskými (resp. ruskými) jednotkami. Prorumunský proud v Moldavsku dodnes reprezentuje liberální strana a nově také hnutí podporované bývalým rumunským prezidentem Trajanem Băsescu, nicméně ani jedna ze stran není natolik významná, aby myšlenku 90. let v praxi prosadila. Druhý „extrém“ v moldavské politice představovala komunistická strana. Dnes její úlohu převzali moldavští socialisté, jejichž šéf Igor Dodon se stal prezidentem země. Dodon se při své kampani záměrně opíral o podporu Ruské federace a oblepil celou zemi plakáty, zobrazujícími ho po boku Vladimira Putina. Pro poměrně velkou část moldavské společnosti totiž Rusko představuje spojence a významného ekonomického partnera, s nímž by Moldavsko mělo mít podstatně lepší vztahy a více se na něj orientovat. Nakonec třetí proud moldavské národní identity v politice reprezentují (alespoň deklarativně) proevropské strany: liberální demokracie (PLDM) a Demokratická strana Moldavska (PDM), které v minulosti – opět alespoň deklarativně – prosazovaly užší vazby na EU. Těmto stranám se podařilo prosadit nejen bezvízový režim s EU, ale také volný přístup na evropský jednotný trh a širší ukotvení ve vztazích s EU formou asociovaného partnerství, z čehož místní ekonomika, do velké míry závislá na exportu zemědělských surovin a kvalitních vín, významně profituje.
Problém podobného schematického vidění moldavské národní identity a politické situace se však projevil již krátce po vítězství proevropských sil a vytvoření koaliční vlády Aliance pro evropskou integraci z výše zmíněných proevropsky a rumunsky orientovaných sil v roce 2009. Ukázalo se totiž, že pro místní elity – jakkoli jim některé úspěchy v jednání s EU nelze upřít – je mnohem významnější jejich vlastní prospěch a udržení vlastního politického a ekonomického postavení. V malé moldavské ekonomice se v té době ustanovilo několik oligarchických skupin, ovládajících jak velké sektory ekonomiky a médií (podobnost s českou situací je samozřejmě pouze náhodná), tak celé složky státního aparátu a justice. Mezi nimi se do popředí dostaly zejména skupiny bývalého premiéra a šéfa liberální demokracie Vlada Filata a šedé eminence demokratické strany Vlada Plahotniuka.
Příběh úspěšný jen napohled
Podněsterská. Moldavská. RuskáEvropská unie ale sílící korupci a to, že stát v rostoucí míře kontrolují tito dva klíčoví hráči, přehlížela a tehdejšího tahouna evropské politiky Východního partnerství podporovala jak finančně, tak politicky a diplomaticky. Po problémech s Ukrajinou a prezidentem Janukovyčem EU ve východní Evropě zkrátka potřebovala nějaký úspěšný příběh, kterým se mělo stát právě Moldavsko. Záměrného krytí široce rozšířené korupce a zneužívání evropských peněz se přitom dopouštěly i evropské politické strany, které mají v Moldavsku své partnerské organizace.
Závažnost celého problému si EU uvědomila až v situaci, kdy souboj dvou Vladů eskaloval a pro tehdejšího premiéra Filata si vyšetřovatelé (silové složky byly tou dobou již pod kontrolou druhého ze soků) přišli přímo do parlamentu. Posledním hřebíčkem do rakve evropské politiky vůči Moldavsku byla prohra prozápadní a k EU se klonící prezidentské kandidátky Maii Sandu, která ani přes podporu evropských stran nedokázala výše zmíněného současného prezidenta Dodona porazit.
V době, kdy se v Moldavsku blíží další parlamentní volby, jsou proevropské politické síly do velké míry zdiskreditovány korupcí a klientelismem, jejich podpora je proto značně nejistá a vzájemná spolupráce buď nefunguje, nebo ji limitují vzájemné spory o peníze a moc. Z toho důvodu se dnes pozornost upírá k neúspěšné prezidentské kandidátce Sandu, která si dokázala u veřejnosti zachovat morální kredit, ale sama je pod politickým a mediálním tlakem socialistů a současného neformálního – avšak značně nepopulárního – vládce Moldavska, Vlada Plahotniuka. Závažnost situace a důsledky svého vlastního počínání si uvědomují i samotné strany v Evropském parlamentu, které se jako poslední možnost snaží o integraci proevropských sil a dosažení společného postupu proti Plahotniukovi podporovanému prezidentem Dodonem, kteří spolu uzavřeli tajnou koalici.
Z pohledu proevropsky smýšlejících mladých lidí, se kterými jsem měl možnost diskutovat, je situace extrémně komplikovaná a ani oni sami si budoucností Moldavska, tím spíše svou vlastní, nejsou příliš jistí. Mladí vzdělaní lidé často uvažují o odchodu z rodné země za lepším životem v některém z členských států EU, čímž se situace proevropských sil ještě zhoršuje. Proevropské směřování země je proto čím dál tím nejistější. Místní elity si totiž samozřejmě pojistily, aby hlasy ze zahraničí neměly takovou váhu jako ty domácí, proto EU představuje pouze jeden obvod ze 101 volebních okrsků ve smíšeném volebním systému. Moldavská emigrace v Rusku a zbytku světa přitom dostala také po jednom mandátu.
Bez podpory EU to nepůjde
V této souvislosti má západní společenství jeden významný úkol: nezapomínat na tuto malou, ale krásnou východoevropskou zemi. Pokud se totiž Západ o situaci v Moldavsku přestane zajímat, hrozí, že lidé typu Maii Sandu z politiky zmizí úplně a Evropské unii tak v zemi nezůstane žádná alternativa. EU má přitom v ruce hned několik klíčových nástrojů, které můžou místním zkorumpovaným elitám značně zkomplikovat život. Patří k nim nejen možnost přerušit bezvízový styk pro neplnění závazků sjednaných v rámci asociační dohody, ale také omezení přístupu na jednotný trh či zastavení finanční podpory místní ekonomice v podobě programu makrofinanční stabilizace rozpočtu. Všechna tato opatření můžou posloužit k vytváření systematického tlaku na politické vedení země a zajištění pokračování strukturálních politických i ekonomických reforem, stejně jako změn v justici, které jsou pro další rozvoj Moldavska přímo nezbytné. Bez funkčního právního státu se totiž západní investoři do země nepohrnou a průměrná mzda, která čítá v přepočtu kolem tří tisíc korun, se nezvýší.
Cestu z tohoto bludného kruhu mají přitom v rukou sami moldavští politici, kteří budou muset začít upřednostňovat zájmy moldavské veřejnosti před svými vlastními. V opačném případě by je k tomu EU měla, společně s místní občanskou společností, výše popsanými opatřeními přimět. Stejně tak by EU měla jasně komunikovat výhody, které partnerství s největší ekonomikou světa Moldavsku přináší. Úkolem politických stran v Evropském parlamentu pak zůstává podporovat vzájemnou spolupráci moldavských proevropských politiků, nezbytné ale současně je důsledně zachovávat vlastní hodnoty a principy, na nichž je evropská integrace postavena. Moldavská veřejnost zkrátka nesmí vnímat evropský projekt optikou podpory deklarativně proevropských politiků okrádajících vlastní občany, jako tomu bylo v minulosti.