Libor Sládek, sbormistr Pueri gaudentes
Chlapecký sbor Pueri gaudentes z Prahy založený v roce 1990 plánoval uskutečnit v roce 2019 zajímavý zahraniční zájezd.[1] Šťastnou náhodou jsme se dozvěděli, že se v estonském Tallinnu ve dnech 4. – 7. července 2019 uskuteční 27. ročník jednoho z největších sborových festivalů planety – Laulupidu, navíc má být tento ročník výjimečný, jelikož uběhne přesně 150 let od založení festivalu v roce 1869.[2]
S velkým nadšením jsme zjistili, že festival je sice určen pro estonské sbory, ale neodmítá ani účast zahraničních sborů, samozřejmě za poměrně přísných podmínek. Na festivalu se totiž zpívá pouze v estonštině, a proto všechny sbory ze zahraničí musí projít dvoukolovým „přijímacím řízením“. Nejdříve bylo potřeba naživo natočit 2 písně v estonštině a poslat je k posouzení. Estonština je pro české zpěváky opravdu velmi těžký jazyk na výslovnost, ale štěstí nám přálo i nadále – dostali jsme kontakt na paní Iivi Zájedovou z Česko-estonského klubu. Velmi obětavě a trpělivě nám osobně na zkouškách sboru, a dokonce i telefonicky vysvětlovala a kontrolovala výslovnost každého estonského slova v kontextu s melodií příslušných hlasů. Sklízela za to náš velký obdiv, který trvá dodnes. Tím spíše, že jsme prvním kolem výběrového řízení prošli a čekalo nás kolo druhé, podstatně obtížnější – potřebovali jsme stejným způsobem nahrát dalších 8 (!) estonských písní. Využili jsme nabídky Česko-estonského klubu zazpívat na Dnech estonské kultury v Městské knihovně, kde jsme natočili celé naše vystoupení a poslali opět s velkým očekáváním do Tallinnu. Vše dopadlo skvěle a dostali jsme se tak mezi 17 zahraničních souborů, které se zúčastnily festivalu. Celkově ovšem bylo na festivalu přes 1000 (!) sborů, tanečních souborů a orchestrů. Jediným zástupcem z České republiky se stal náš chlapecký sbor z Prahy, Pueri gaudentes.
Byli jsme u toho a musím přiznat, že to pro nás všechny byl naprosto fascinující zážitek! Dohromady zpívalo totiž přes 30 000 zpěváků … Teprve jako součást tohoto tělesa jsme až na místě pochopili, jak velký význam má pro Estonce tento národní svátek a jak hluboce ho celý estonský národ prožívá. Sbory zpívaly národní písně s neuvěřitelnou chutí a s hlubokým pocitem sounáležitosti.
Celodenní zkoušky a dva velké koncerty pro nás zůstanou unikátním a jedinečným životním zážitkem. Zejména na nedělní, poslední koncert nejspíš nikdy nezapomeneme – na pódiu se před naplněným hledištěm se 62 tisíci posluchači vystřídaly všechny myslitelné sborové kategorie a místo plánovaných šesti hodin byl delší o dvě hodiny, protože po oficiálním ukončení festivalu písní „Mu isamaa, on minu arm“[3] si nadšené publikum vyžádalo mnoho dalších estonských přídavků. Při každé skladbě se nejen v hledišti, ale i na pódiu objevovaly tisíce estonských vlajek, které jen potvrzovaly fakt, že tento festival je pro Estonce srdeční záležitostí. A srdeční záležitostí byl a zůstane také pro nás.
Související
Estonsko a estonština v bodech[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Pueri_gaudentes
[2] https://et.wikipedia.org/wiki/Laulupidu
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Mu_isamaa_on_minu_arm