Umělci z pobaltských zemí v poválečném plzeňském hudebním životě

Marta Ulrychová, kulturní antropoložka    

V roce 1946 byl v Plzni založen Plzeňský rozhlasový orchestr (dále jen PRO), navazující na tradici symfonického tělesa, jehož počátky sahají až do druhé poloviny 19. století. Orchestr sice vznikl jako těleso rozhlasové, nicméně obohacoval kulturní život západočeské metropole pravidelnými abonentními koncerty, které se odehrávaly střídavě ve dvou koncertních sálech – v odborovém domě Peklo a plzeňské Měšťanské besedě. Existence symfonického tělesa byla předpokladem pro hostování umělců, včetně interpretů z tzv. východního bloku. Příležitostně pohostinsky vystupovali umělci i v druhém plzeňském kulturním stánku – v Divadle Josefa Kajetána Tyla.

Bohužel málo se v Plzni prezentovali umělci pobaltských zemí. Teprve v roce 1962 vystoupil v odborovém domě Peklo proslulý estonský pěvec Georg Ots (1920-1975), který zde v rámci abonentního koncertu PRO přednesl písně a árie z děl Mozarta, Donizettiho a Čajkovského. Jistě stojí za zmínku, že dirigentem tohoto večera byl Sir Charles Mackerras.[1] O osm let později v témže koncertním sále hostila Plzeň rodáka z Rigy, výtečného houslistu Gidona Kremera (1947). Za doprovodu PRO a pod taktovkou Bohumíra Lišky hrál Houslový koncert d moll, op. 47 finského skladatele Jeana Sibelia.[2] V roce 1975 se na programu symfonického koncertu PRO objevila Hudba pro klavír, smyčce a tympány Kremerova krajana, rovněž rižského rodáka  Peterise Plakidise (1947 – 2017). Koncert dirigoval opět Bohumír Liška a klavírní part sehrál Eduard Spáčil. [3] Změny roku 1989 otevřely cestu do Čech četným zahraničním umělcům, což se dotklo i vedení mnoha uměleckých těles. V září 1992 se uměleckým šéfem PRO stává další Lotyš, a sice dirigent Vladimír Norets (1946), absolvent moskevské konzervatoře ve hře na violoncello. Dirigování studoval na konzervatoři v Leningradě, kde se také koncem 80. let stal jedním z dirigentů tamější filharmonie. Jeho plzeňské angažmá trvalo bohužel jen pouhý rok.[4]

V 90. letech se Plzeň poprvé seznamuje s dílem estonského skladatele Arva Pärta. Nahrávku jeho skladeb zařadil v roce 1994  do baletu Casanova někdejší šéf baletu DJKT, choreograf  Robert Balogh.[5] Divadlo, tentokrát jeho soubor muzikálu a operety, se k Pärtově hudbě vrátilo v jiné inscenaci, a sice v muzikálu Freddie – The King (2014) choreografa Libora Vaculíka.[6] Poslední z baletních představení, v němž zazněla v nahrávce Pärtova hudba, byla Smrt v Benátkách  v choreografii Ondreje Šotha, balet  inspirovaný stejnojmennou novelou Thomase Manna.[7]  Estonský skladatel je také často interpretován studenty plzeňské konzervatoře. Pozornost mu však věnují i plzeňští teoretici. V roce 2008 vydal skladatel a docent plzeňské Pedagogické fakulty ZČU Jiří Bezděk knihu Soudobá hudba před tabulí s podtitulem Základní pojmy, fakta, komentáře a ukázky k zařazování moderních a postmoderních skladeb do výuky na školách všech typů. Autor v ní začlenil A. Pärta mezi „Skladatele pocházející z prostoru bývalého Sovětského svazu“. Informace čerpal především z příspěvků P. Hilliera pro Grove, z knihy Arvo Pärt téhož autora a z filmu Arvo Pärt: 24 Preludes for a Fugue Doriana Supina.[8]

Konečně také plzeňští operní diváci měli možnost si v sezóně 2016/17 po několik večerů poslechnout pěvecké umění mladé estonské sopranistky Katrin Targo, která zde nastudovala roli Taťány v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. Inscenace řízená Norbertem Baxou v režii Tomáše Ondřeje Pilaře byla v hlavních rolích obsazena převážně mladými interprety. Targo, dojíždějící do Plzně ze svého nynějšího bydliště ve Vídni, si bohužel nemohla zazpívat premiéru, slyšeli ji však návštěvníci první reprízy, kde vedle svého partnera, Kanaďana Sheldona Baxtera (Oněgin), sklidila zasloužený bouřlivý aplaus. Budeme si přát, aby se spolupráce s estonskými a lotyšskými umělci v plzeňském kulturním životě i v budoucnu dále prohlubovala.

[1] Chronologický přehled veřejných koncertů PRO v Plzni a dalších městech České republiky v letech 1946 – 1996. In: Bokůvková, Vlasta – Hoščálková, Milada – Lorenzová, Blanka – Tomažičová, Jana: 50 let Plzeňského rozhlasového orchestru 1946 – 1996. Plzeň: Esprit 1996. s. 72.

[2] Tamtéž, s. 80.

[3] Tamtéž, s. 87.

[4] Fiala, Jaroslav: Padesát let umělecké činnosti Plzeňského rozhlasového orchestru. In:  Bokůvková, Vlasta – Hoščálková, Milada – Lorenzová, Blanka – Tomažičová, Jana: 50 let Plzeňského rozhlasového orchestru 1946 – 1996, c. d., s. 31.

[5] Premiéry souboru baletu DJKT. In: Viktor Viktora – Ulrychová, Marta – Sladký, Vítězslav – Vašek, Roman: DJKT 1965 – 2015. Plzeň: Divadlo J. K. Tyla, s. 254.

[6] Tamtéž, s. 255.

[7] Tamtéž

[8]  Koutná, Jana: Arvo Pärt a recepce jeho díla v českých zemích. Bakalářská diplomová práce, Ústav hudební vědy fakulty filozofické Masarykovy univerzity, Brno, 2010, s. 4-5.